Záblesk

Zkomírající den, těžký vzduch

a pár blesků jen,

udělalo na obloze pruh.

 

Pruh stříbrný -

co mžikem rozpáral nebe.

Chuchvalce mraků se však hned semknuly

tak jako život a víra v Tebe.

 

Ve vydupané trávě stan,

jen sám a sám.

 

A tento malý plátěný chrám

přilákal pár hladových vran.

 

Staré černé dámy kroužily na všechny strany.

Hukot křídel, silný křik -

pronikal hluboko do morku kostí,

jakoby se dusily vlastní zlostí

a nevydali ani jediný vzlyk.

 

Ale co se to tam venku děje?

Nezní to tak, jako když se ďábel směje?

 

Ve starém prostém chrámu,

v ponurém večerním šeru,

jen dva páry očí,

těkajících,

jako když bičem mrská kočí.

 

Oba dva k sobě schoulení cítili jemný chlad,

mohli se milovat - nemohli spolu být,

a tak rozhodli života se vzdát.

 

Dívaje se strnule do očí,

krev jim pomalu tuhne.

Všechny nás život zaskočí,

ale ne každý to zvládne….

---