Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMiluju?
Autor
Popsané listy papíru
Kdysi jsem napsala o tom, že chci mluvit:
Mluvit s tebou
Ale ne s tebou, tím, kdo to byl roky zpátky
Ale s tebou, tím, kdo to je teď
Tak snad ti v tom nedělám zmatky
Možná bych si měla zase srovnat myšlenky
Takže..
Chci mluvit
S tebou
Jedině s tebou
A být přitom pořád sama sebou
Někým kdo se nebojí se zeptat, že si chce promluvit
A sama sobě, že nebude u toho brečet slíbit
A ty víš, že nikdy nebrečím
Protože je to přece projev toho, že je člověk slabí?
Asi je pozdě
Na vysvětlování hromady myšlenek
A tak je radši napíšu do téhle básně
Abych se zbavila jakýchkoliv světýlek
Lehkého života
A naděje
Protože nemůžu přestat myslet na druhé
A zase jsem upřednostnila jiné..
Asi jsem neřekla 100% pocity své
A ty to víš..
Já taky..
Čte tyhle texty někdo?
Čteš je ty?
O odpovědi už stejně jenom sním
Tak snad nejsem jen tak kdekdo
A můžu s jistotou jako nonsens říct:
Že tě mám ráda(měla?)
S ohledem na tebe doufám, že už jenom jako kamaráda
Ale bylo tam víc než jen mít ráda
Ptáš se.. milovat?
Nevím co to znamená
Ale pokud to znamená to, co jsem schopna tady pár řádky popsat
Tak?
..
Tak minimálně věř, že se bojím ti to poslat
2 názory
Já bych zas chtěl mluvit s tou, co byla kdysi, ale dnes už jí není; ale z pozice toho, kdo jsem dnes a nebyl dříve. Ale oba jsou už nékdo jiný. To zastupuje aspoň vnitřní "dialog". Časem se dá cestovat jen uvnitř mozkovny.
Možná ti to teď říká kdekdo, ale zkusil bych mu to dát nějak najevo. I třeba otřepaným pozváním na kafe. Báseň se mi líbila taky proto, že jsem se v místech našel.