K písčitému plácku, co  zůstávají  v  něm otisky  nohou  železného  stolu (druhá verze)

Toot; spousta slov se v nářečích dost liší - a to jsme jen malá zemička .). - Nelze se proto divit, že třeba Němec z Pruska si prý moc nerozumí s Němcem odněkud od Štrassburku :)

Biskupe :), Tvá návštěva u mne - spíše výjimečná :) - také potěšila :)

A pro přesnost bych měl asi ještě uvést :), že ten stůl, který zde je účasten, měl železné pouze nohy, a desku  (asi)  z dřevotřísky, pokryté bílou omyvatelnou vrstvou... :); - takový asi dosti  typický kuzchyňský  :) ze začátku sedmdesátých (či snad ještě z druhé půle let šedesátých...?) :)

Toot, děkuji; máš velikou obrazotvornost... :). -A navíc - docela to i sedí ! :); - jen místo malinovky jsme mívali na stole, za mého dětství, spíše rybízovku či višňovku :), ..., a místo bábovky lítou buchtu s ovocem (v Praze a okolí se této říká, většinou - jak jsem již zjistil :), koláč... :) )

No, *houfně :); - opomněl jsem to slovo  minule dát do uvozovek (nebo alespoň do kurzívy :) ) 

*(ale takových pět šest lidí to asi bylo :), ..., u několika mých kousků s rozházenou formou... :) )

někdo tady houfně volal?

co jsem vyrozuměl, tak ideální má být nad dílem mlčet, dát maximálně tip a odcválat dopryč

(( ...)).

Aru, děkuji :)

(zkoušel jsem, jaký ohlas vyvolá verze tzv. stažená :), po které tady osazenstvo docela houfně volalo... :):) )

03. verze popisku k obrázku:

03:   „No nechci tě nějak strašit, kamaráde, ale mám pro tebe as poznámky zas přátelské: ..do takových malých hrnečků, jako jsi zrovna ty, si lidi tady u nás na venkově dávaj nejen sůl a pepř, či kroužky manželské, …, ale, věř, že někdy také drobné uherské - z dob, kdy Rakousko – Uhersko tady vládlo, ….; a potom i cosi jako sušené vosy, ..., anebo psí sádlo...!“