Voda, voda, voděnka

Tak, jak se voda tváří,
skrývá přesto mnoho tváří.
Když z oka slza spadne,
vzpomene hned na moře slané.
Z vln se k nebi nese,
k zemi z mraků déšť ji snese.
Neustává v běhu,
je to prostě v koloběhu.
Člověka snadno unese,
když v moři plave,
neklesne,
když hodíš kámen, tak je s ním Amen.
V potoce, řekách s rybami si hraje,
na jaře však krajiny zaplavuje.
Tváří se však nevinně,
voda, voda, voděnka.