Klid

Kde by měl mít člověk klid,

když ne ani v hrobě?

Kdo by mu měl dovolit,

věnovat se sobě.

Celý den, každý den,

posloucháš jen stížnosti.

Nebo smutek jen,

a ostatních starosti.

Jen v tichu nočních chvil,

kdy měsíc stříbrem září,

najdeš klid, jakýs snil,

před svítáním v tváři.

Nechť sen tě jemně objímá,

ve světě bez tíže,

kde duše konečně odplývá

a nic už netíže.

Tam kde hvězdy tiše bloudí,

a řeka času stojí,

v nekonečném klidu blouzní,

kde život nebolí.

Snad v tom tichu, v tom snění,

najdeš sílu vzplát,

a v každodenním trápení,

na nás s úsměvem vzpomínat.