Černé šaty

V den, kdy smutek vládl srdci,

oblékla jsem černý šat,

tichý jako šepot v noci,

abych vzpomínala, jak měl život rád.

Šaty, co jsem měla na pohřbu,

lemované smutkem, bez lesku.

Na ty už nikdy nepohlédnu,

bez vzpomínek záblesku.

Byly mým štítem i mou klecí,

v ten den plný bolestí.

Šaty černé, na pohřbu srdci,

skrývaly mou něžnost, mé bolesti.

Křičet jsem tak moc chtěla,

avšak v sobě jsem to držela.

Šaty, co jsem ten den měla,

to všechno pohltila.

Byly symbolem konce i začátku,

a čtrnácti let.

Černé šaty v den smutku,

a nesmírně krutý svět.