Lidé bděte! Nad sebou. Než něco plácnete.

Vím, že není to v mých silách

 

všem trumpetám a trumpetům představit člověka

 

jako ten stejný živočišný druh,

 

k němuž i oni jaksepatří patří,

 

přestože často myslí na to,

 

koho za co a jak natřít.

 

 

 

Je něco na tom k divení,

 

že člověk zajímá se o člověka a pozorný je k jeho dílu,

 

když všichni jsme tu v jednom stále větším chumlu

 

a rozmanití tak,

 

že jeden je bývalý disident

 

a druhý absolventem VUMLu?

 

 

 

Když naše osudy jsou v rukou všech.

 

Když mocní s lidmi cvičí po tisíce let.

 

Když lidé přou se o to, kdo je krotitel a kdo byl zkrocen

 

a kdo je mocen rozpoznat to včas a ne až dlouho po skonání běd.

 

 

 

To proto se to děje,

 

že někdo uštěpačně podiví se:

 

Hleďme hleďme!

 

Je toto možné,

 

že je mu toho třeba

 

a že stojí mu to za to

 

všímat si toho tamtoho a onoho a zas

 

jako by měl snad po těch jeho slovech nadbytečných být levnější

 

chleba?

 

No prosimvás!

 

 

 

Vás trumpety a trumpetové je třeba číst a slyšet!

 

Váš potlesk těm vám milým.

 

Váš posměch těm kdo narušují vaši rozjívenou chvíli,

 

když nedrží se zpátky.

 

Ve vašich hlavách protimluvy,

 

ty ať mluví nerušeně!

 

Z pohádky do pohádky.

 

 

---