Večeře

Sedí v kuchyni  

a poslouchají jak se čas  

posměšně vleče

jak slunce čechrá mraky  

jako pěnu dní.  

voní vyprané peřiny  

a na činely řinčí příbory.  

talíř ve dřezu už zaschnul  

a děti si někde hrají  

mezi stromy

„Měli bychom se vznašet v oblacích“  

Řekl

„Ale tak to asi chodí všude kolem nás“  

„Přichází déšť,“ řekla

a zamíchala si cukr do čaje.  

to aby se rozhostilo ticho.

Ale stejně je na světě krásně

dodal někdo  

a okno se otevřelo  

svolávajíc k večeři.

Zapálit si svíčky,  

přimhouřit oči,  

jako když se rána zacelí

a přípit si vínem  

na život

co víc si může člověk přát?