Z kmene nad údolím potoka

Jen tak, co vlnka vlnku mine,

údolím potok zmámen plyne,

tuší, že v jeho vodě myla,

v řece své tělo městká víla.

A padlé kmeny staví mosty,

pro milence, ty hravé hosty,

pak potok dělá kruté sázky,

zda vzplane krví plnou lásky.

I kdyby každá z městských vil,

tančila v proudu ze všech sil,

držel bych svoji pevně.

Nesmím ji ale sevřít hned,

než vroucí potok zchladí led,

sama snad přejde ke mně.