QUIRKOLOGY p)

Pane profesore Davide,

včera jsem si, vedena jakými nezáměrnými náhodami, povšimla, že váš profilový obrázek na fejsbuku jakoby byl vytvořen spolupráci s dovednostmi nějakého chatbota umělé inteligence.

Nic proti tomuto kroku nenamítám, ba naopak – pro mne jste odjakživa autorem, který více nežli bedlivě sleduje, a následně využívá, postupně se objevující tendence, když se ve vašem případě neuchyluji ke slovům jako móda, módní, konjukturální, a podobným.

Quirk.

Nevím, netuším, zdali jste zaznamenal toto slovo, které v české verzi wikipedie nenajdete, a to navíc použité jako označení kodifikovaného, nebo se kodifikujícího, žánru. Jak jej zná chatbot AI, který z důvodu mého zájmu, abych tak řekla, o teorii quirku používám já.

Ten stroj řadí, a to i s příslušně obsáhlými i respektovatelnými definicemi, vznik žánru quirk někdy do období kolem roku 2010.

To už jste vy měl za sebou svou instalaci s použitím kopie policejní fotografie mrtvé MM a několika záchodových mís vzpomenutých v duchampáckém duchu.

Ne, nejednalo se v případě této kompozice o quirk, ba ani o jeho náznak – obdobně jako v případě onoho vašeho fejsbukového obrázku zmíněného mnou na dnešním začátku.

Přesto jsem vaši instalaci onehdy připomenula jaksi mimoděčně v souvislosti, abych tak řekla, se žánrově pravým quirkem, tedy podobou sebevražedkyně ve vaně motelové koupelny, jak je k vidění ve filmu Asteroid City Wese Andersona, nejenom AI zaručeného quirkaře.

Nenaléhám na vás v ničem, dávám pouze na vědomí, že, aniž víte, se možná kolem čehosi velmi těsně ochomejtáte, navíc v prostředí, v němž žádný ze zdejších teoretiček i teoretiku neví, že se i v této zanedbatelné maličkosti zas opožďuje za civilizací ihned na počátku o 14 let.

Doufám jen pouze, pane profesore Davide,

jehož AI prozatím jako quirkaře nezmiňuje, že jsem vás jakoukoli svou neomaleností v předchozím textu neurazila.