Noční hlídač

NOČNÍ HLÍDAČ

 

Luboš, třicátník, loser, začínající spisovatel, procházející rozchodem

 

Radkin, starší, znalý, oduševnělý, již publikující spisovatel, Lubošův mentor

 

Sára, v Lubošověvěku, pohledná, nespokojená s Lubošem a s (ne)vývojem jejich vztahu

 

Tereza, pracovnice skladu, kde Luboš hlídá, od pohledu sympatická outsiderka s několika tetováními

 

Narval, androgynní hlas v Lubošově hlavě, objevuje se jen, když je Luboš sám, oděna jako muž

 

Čakra, androgynní hlas v Lubošově hlavě (oba hlasy oděny v mužských šatech), objevuje se jen, když je Luboš sám

 

Kamil, mladý, příchozí kolega, drzý, přímý, chytrý

 

 

Hlídací posed nad střeženým objektem (fabrika, sklad). Střídání stráží po Lubošověnoční.

 

Luboš pojídá křupky. Radkin si otevírá kešu oříšky.

 

Radkin: Čau.

Luboš : Čus.

Radkin: Tak jak bylo?

Luboš : Klid, pohoda.

Radkin: Poslouchals něco?

Luboš: Ne. Koukal jsem na dokument. Naše Planeta.

Radkin: Dobrý?

Luboš: Jo. Víš, že narvalové jsoupředobraz jednorožců.

Radkin: Co jsou jednorožci?

Luboš: Psals?

Radkin: Meditoval.

Luboš: Taky se o to dneska pokusím.

Radkin: Co to nakladatelství?

Luboš: Ozvalo se.

Radkin: A?

Luboš: Nehodí se do edičního plánu.

Radkin: Jak jinak. Nebylo pro tebe to pravý. Uvidíš – ten pravý se chytí.

Luboš: Hned jsem oslovil další nakladatelství.

Radkin: Správnej přístup. Hele, není támhleto Tereza?

Luboš: Sakra! (Schová se.)

Radkin: Co blbneš?

Luboš: Nejsem připravenej. Mám kocovinu, mastný vlasy a jsem...tlustej. Už jepryč?

Radkin: Jo, dobrý.

Luboš: Uf. Jak to, že seš se ženskýma vždycky takhle v pohodě?

Radkin: Musíš si uvědomit, že jsme všichni jen nádoby plný hlenů, krve a výkalů. Ženy nevyjímaje.

Luboš: Já nemůžu bejt v pohodě. Jsem z formy. Jsem zpustlej, rozbředlej a procházím rozchodem. Navíc jsem sériový monogamista – takže když mě Sára opravdu nechá – dle zkušeností a statistik budu mít další vztah už tak za pět šest let. Zatímco ona si někoho najde, sotva opustí dveře mýho bytu. Jestli už někoho nemá…

Radkin:Nejseš monogamista! Můžeš být kdo chceš. Je to volba!

Luboš: Jasně že není! Lůserství v balení holek máš v krvi. Jako nadváhu nebo neúspěch. Je to v genech.

Radkin: Říkal jsem ti, abys nečetl tu knížku Úvod do neštěstí od Watzlawicka.

Luboš: Mobil jsemměl na nabíječce a na záchodě byla nuda.

Radkin: Takže doma je to definitivní?

Luboš: Zřejmě. Když jsem se probudil, Sářiny věci byly z části pryč.

Radkin: Z jak moc velký části?

Luboš: Vyjma županu, všechno. Včetně jí.

Radkin: Nebyla ta pravá.

Luboš: Právě že myslim, že…

Radkin: Co?

Luboš: Nic. Uvidim až přijdu domů.

Radkin: Aspoň budeš mít klid na psaní.

Luboš: Jo. Zřejmě.

Radkin: Ale lepší by bylo si užít trochu zábavy s někým jiným. To je nejlepší lék na bolest po rozchodu.

Luboš: Kdo ví. Třeba mámese Sárou ještě šanci.

Radkin: Třeba. Ale co třeba ta Tereza...

Luboš:Dej pokoj, Radkine.

Radkin: Ale z týhle vzdálenosti nevypadá zle. A pokaždý když jde z autobusu do fabriky, tak nese knížku.

Luboš: Vím.

Radkin: Za úvahu by to stálo.

Luboš: Není to můj typ.

Radkin: Ty máš typ?

Luboš: Ne. Ale.má tetování!

Radkin: To je špatný?

Luboš: V dnešní době? Jo.

Radkin: Já mám taky tetování.

Luboš: Mandalu?

Radkin: Námořnickou kotvu.

Luboš: Trapný.

Radkin: Byl jsem mladej.

Luboš: Tyhle holky z fabrik nemajífantasii ani v tetování. Buď mají nějakej klikyhák, kytku nebo motivační nápis v angličtině. Úplně mě vytáčí, když říkají : „Pro mě to hlubokej a osobní význam.“ To mi činí úplnou fyzickou bolest. Neřeknu, když tam má jména a narození svých dětí – to je vpohodě. Chápu, že si nemůže vzpomenout, jak se jmenujou nebo kdy jí ti spratci vlezli do života. Nebo spíš : vylezli.

Radkin: Jedna moje známá měla měla na pleci nápis Never back down.

Luboš: Na pleci je to nejhorší!

Radkin: Živila se jako...společnice. Takže byla docela často... Back down.

Luboš: Jo, dívčí chování ani činy nedávají smysl.

Radkin: Všiml jsem si že Tereza má tetování i na lýtku…

Luboš: Tak ne – nejhorší je tetování na lýtku!

Radkin: Proč?

Luboš: Ženský nohy jsou krásný a posvátný!

Radkin: Musíš si uvědomit, že normálně jsou ženy úplně stejně chlupatý jako my.

Luboš: A no jo.

Radkin: Některý i víc!

Luboš: Dobře. Dobře, nebudu si nic idealizovat. Jsou to hleny, krev a výkaly.

Radkin: Fyziognomicky – správně. Tys nikdy nechtěl tetování?

Luboš:Ale jo. V dospívání. Znáš to. Dlouhý vlasy, kapela, tetování… Jmenovali jsme se Kofein a mohli jsme bejt headlineři Woodstocku v létě devadesát devět… Problém byl v tom, že byl podzim dva tisíce dva.

Radkin: To je blbý. Takže, po tomhle jsi na tetování zanevřel?

Luboš: Jo, to taky. Dlouho jsem si na to tetování šetřil, ale-

Radkin: Změnil jsi názor.

Luboš: A taky jsem si chtěl koupit Dý-Ví-Dýčko.

 

U Luboše doma. Luboš vchází do „bytu“, rozhlíží se.

 

Luboš: Sáro?

(Ticho, bez odezvy)

Luboš: Narvale? Čakro?

(Ticho, bez odezvy)

Luboš otevírá pivo, sedá na postel a upíjí z lahve. Náhle se objevuje Sára.V ruce drží svůj župan. Chvíli na sebe hledí.

Luboš: Čau.

Sára jen přikyvuje, po chvíli se zeptá:

Sára: To je všechno co mi řekneš?

Luboš krčí rameny.

Luboš: Hm.

Sára: Jak chceš.

Sára odchází. Luboš dál na posteli upíjí pivo. Sára se vrací na scénu.

Sára: Rok a půl a ty mi řekneš jen „Hm“.

Luboš: Řekl jsem ti ještě „Čau“.

Sára: Víš, Luboši, já tohle nedělám ráda. Ale musím. Poslední měsíce už spolu vůbec vlastně nechodíme. Ty jen koukáš do stropu a přemýšlíš o věcech, který nemůžeš ovlivnit. Je ti třicet a sedíš někde na posedu nebo v kukani nebo co… Lidi v tomhle věku někam míří : přebírají zodpovědnost, zakládají rodiny, kariérně postupujou… Proč jsi odešel z předchozí práce, když tě chtěli povýšit?

Luboš: Nelíbilo se mi tam.

Sára: Kecáš! Bál ses zodpovědnosti!

Luboš: Lidi tam byli kreténi. A já se takhle cítím svobodně.

Sára: Pane bože! Noční hlídač!

Luboš: Tak takhle to je! Ty se stydíš za to čím se tvůj kluk živí!

Sára (Nejistě): Nestydím.

Luboš: Ale jo! Byla bys raději, kdybych byl konformista : vypatlanej, poslušneš, povrchní a jánevimjakej. Hlavně že bych dělal něco za co by ses nemusela stydět. Vůbec by nezáleželo na tom, že jsem nešťastnej.

Sára: Ty seš teďšťastnej?

Luboš: Rozhodně už nejsem neťastnej.

Luboš upíjí pivo.

Luboš: A o co jde? Finančně jsem na tom stejně.

Sára: Ale děláš 280 hodin měsíčně.

Luboš: Svoboda a duševní klid něco stojí. Chci mít klid.

Sára: Na co?

Luboš: Na duchovní rozjímání, hledáníHicksova Bozonu a psaní.

Sára: Pořád si myslíš, že seš spisovatel?

Luboš: Pořád píšu.

Sára: Co to nakladatelství?

Luboš: Nehodí se do edičního plánu.

Sára: Vidíš?

Luboš: Co mám vidět?

Sára: To jsou přece jasný znamení, že by ses na to měl vykašlat.

Luboš:Možná jsou to znamení, že bych měl pozměnit obor.

Sára: No konečně!

Luboš: Stanu se dramatikem.

Sára: Cože?!

Luboš: Jo, napíšu divadelní hru.

Sára: Jo? A o čem to asi jako bude?

Luboš: O mě. Napíšu o sobě.

Sára: Budeš psát o sníkovským, lúzerským nočním hlídači?

Luboš: Jo!

Sára: Prosim tě, kdo by na to chodil?

(Pohled do publika)

Luboš: No, někdo by se snad našel.

Sára: Ty seš tak mimo! Vůbec se nepodílíš na realitě.

Luboš: Ještě trochu jo, ale to taky zlepším.

Sára: Jako předevčírem : Hodinu a půl na tebemluvím a pak zjistím, že seš duchem úplně někde jinde.

Luboš: Mluvila jsi o záclonách a chtělas, aby nám ladily s pohovkou.

Sára: To jsou normální, dospělý konverzace.

Luboš: To jsou povrchní konverzace. Vždyť já do toho rozhovoru ani nevěděl, že máme okna!

Sára: Ach Bože!

Luboš (Chlípně): Bože, jo? Takhle jsi mě oslovila jen párkrát…

Sára: O vztazích nevíš nic.

Luboš: Co bych třeba měl vědět?

Sára: Že ne každej polibek musí končit sexem.

Luboš: Mě to přijde jako hezký a efektivní vyústění polibku.

Sára:Ty seš tak mimo!

Luboš: A když je to pořádnej polibek... : To víš holka, těch 80 miliónů mikrobů, který si s tebou při tom polibku vyměním...- ty mě vždycky rozhicujou!

Sára: O vztazích se toho musíš ještě hodně učit.

Luboš vstane z postele, odkládá pivo.

Luboš(Vážně) : Ale já už se učit nechci.

Sára (Smutně): Tvoje chyba.

 

Sára odchází ze scény. Objevují se Narval a Čakra.

 

Čakra (k Lubošovi) : Takže, co bys jako svobodnej třicátník mohl dělat?

Narval: Mohl by ses zase opíjet ve vaně za poslechu devadesátkových kapel jednoho hitu.

Čakra: Hansons už by se dneska nechytli! Co to je - „MMM Bop“?

Narval: Můžeš zase jíst v posteli.

Luboš si sedá na postel a znovu popadá lahev s pivem.

Luboš : Jo, to bych mohl.

Čakra: Budeš zase platit jen za jednoho.

Narval : Můžeš se probudit uprostřed noci, mocně si prdnout, zachumlat se a znovu usnout.

Čakra : Nemusíš nikoho poslouchat, když se ti nechce.

Narval: Nemusíš mluvit, když se ti nechce.

Čakra: Konečně se budeš moct pořádně uvolnit při sexu – protože na tebe nebude nikdo koukat.

Luboš : Já jsem uvolněnej.

Narval : Nezapomínej, že jsme v tvojí hlavě…

Luboš : Jasně.

Narval : Nemusíš myslet na to jak po ránu vypadáš nebo na to, že ti smrdí z tlamy – protože je to úplně jedno.

Čakra: Nemusíš už hrát, že nejsi samotářský podivín – protože jsi samotářský podivín.

Narval : Můžeš dát volný průběh svému přibírání.

Čakra: Svým názorům a vkusu.

Narval : Svému jazyku i úchylkám.

Čakra : Svým slabostem i strachům.

Luboš : Já se snad něčeho bojím?

Čakra : Jen dvou věcí.

Narval : Života.

Čakra : A smrti.

Luboš : A jo, tohle… A co kdybych si prostě našel holku.

Narval : Soudě podle statistik a zkušeností…

Luboš : Aspoň teď těch pár let nebudu zklamanej.

 

 

Hlídací posed nad střeženým objektem (fabrika). Střídání stráží po Radkinovědenní.

 

Radkin pojídá kešu oříšky. Luboš si otevírá křupky.

 

Luboš : Čus.

Radkin: Čau.

Luboš : Tak jak?

Radkin : Ale jo, šlo to. Co ty?

Luboš: Sára se odstěhovala.

Radkin: Super. Nebyla ta pravá.

Luboš : Tím se taky utěšuju.

Radkin si sklízí věci.

Radkin :Mohl bys tu prosim tě chvíli počkat? Jen si skočím na záchod.

Luboš : Jasný.

Radkin : Kdyby náhodou někdo přišel, ta jí dej tuhle knížku.

Radkin pokládá na stůl výtisk.

Luboš : Tvojí, jo?

Radkin: Jojo, o duchovní rozvoj je pořád zájem.

Radkin odchází zescény. Luboš nahlíží do knihy. Čte:

Luboš : „Pro Terezu“, hm… Snad pro…? Radkine?

Luboš nahlíží pod sebe na fabriku:

Luboš : Sakra! (Schová se.)

Na scénu Přichází Tereza.

Tereza : Je tu někdo?

Luboš se zvedá zpoza stolu. Snaží se vypadat „v pohodě“ (cool,asi jako R. Downey Jr. Když hraje Iron mana).

Luboš : Jasně. Dobrej.

Tereza : Dobrý den. Není tu pan-

Luboš : Není. Za chvíli je zpátky.

Tereza: Můžu tu na něj počkat?

Luboš : Jasně. Berte místo. Tohle vám tu Radkin nechal.

Tereza : Jé, díky. Slyšela jsem,že VY taky píšete...

Luboš : Jo, zrovna teď na něčem dělám.

Tereza : Na čem?

Luboš : Na závěti.

Tereza (Se smíchem): Četla jsem pár vašich věcí na netu. Jste vtipnej.

Luboš : Co mi zbejvá.

Luboš se dívá na Terezino tetování na předloktí.

Luboš : Víte, ženarvalové jsou předobrazem jednorožců? (Na tom předloktí má Tereza cosi jako jednorožce.)

Tereza: Nevěděla. To je Mermaidcorn. Hybrid mořský víly a jednorožce.

Luboš : Aha.

Tereza : Pro mě mají moje tetování hlubokej a osobní význam.

Luboš : Jak jinak.

Tereza : Prosím?

Luboš : Nic, nic. Jen, že uvažuju o otevření kosmeťáku na odstraňování tetování. Dneska je tetovanej každej. Je to přesycený, takže až přijde první celebrita s tím že si nechala odstranit tetování – rozjede se vlna odstraňování tetování. U všech. Jako když si Angelina Jolie nechala uříznout prsa.

Tereza : To bylo kvůli prevenci rakoviny, ne?

Luboš : Spíš si jen chtěla vystužit vnitřek.

Tereza (Nejistě) : Aha…

Luboš : No, a co vy tam v tý fabrice vlastně děláte?

Tereza : Jsem pickerka.

Luboš: Jakože tam jezdíte s těma vozíkama a tak?

Tereza : Jo. Ale jen do příštího týdne. Povýšili mě.

Luboš : A jéje.

Tereza : Co?

Luboš : Nic, nic. A co budete dělat?

Tereza: Group-leaderku.

Luboš : Hm, to jsem měl v bývalý práci dělat taky, ale radši jsemodešel.

Tereza : Proč?

Luboš : Bál jsem se o duši.

Tereza : Jak to myslíte?

Luboš : Nechtěl jsem, aby se ze mě stal kretén.

Tereza (Nervózně): Asi už budu muset jít… Za chvíli mi jede autobus. Poděkujete za mě Radkinovi?

Luboš : Jasně.

Tereza : Nashle.

Luboš Nashle.

 

Tereza odchází. Radkin se vrací na scénu.

 

Radkin : Tak co?

Luboš: Měls pravdu.

Radkin : No jasně! Moment! Včem?

Luboš : Všechno jsou to jenom nádoby hlenů, krve a výkalů.

Radkin strne v překvapení.

Radkin : A to mě musíš brát za slovo zrovna v tomhle?!

Luboš : Hele, dík za to zprostředkování, ale nebyl jsem připravenej. A vůbec : Třeba máme se Sárou ještě šanci.

Radkin : Když myslíš! Chtěl jsem ti něco říct, ale řeknu ti to až zítra ráno. Čau.

Luboš : Čus.

 

Radkin odchází ze scény. Přicházejí Narval a Čakra. Oba na Luboše přísně hledí.

 

Luboš : Co je?

Narval : Opravdu myslíš, že máš se Sárou ještě šanci?

Luboš: Proč by ne? Tohle se už párkrát stalo : Za pár dní se“vycukaná“ ozve, někam zajdem a do tejdne je zpátky u mě.

Čakra : To bych nečekal.

Luboš : Tak do dvou tejdnů, no.

Narval : Koukni jí na profil Facebooku.

Luboš : Zas tam dává vyjádření jak je na měnaštvaná – to je normální.

Čakra : To tam dávala před tejdnem. Ani sis nevšiml. Koukni co tam dala dneska odpoledne.

Luboš vytahuje mobil. Chvíli ho studuje.

Luboš : Je vztahu… Je ve vztahu!

Narval, Čakra (unisono) : HMM.

Luboš : Je vztahu!!! Kdo to je? Toje...Nějakej vesničan, na úvodní má BMW a na profilovce svý tetování!

Čakra : A hraje fotbal.

Narval : Za třetí třídu B.

Luboš : Já to nechápu : Vždyť jsme se sotva rozešli! Já to...nechápu. Čutálista s tetováním! Vždyť já s fotbalem skončil v patnácti.

Čakra : Jo, nechtěls, aby to mělo špatnej vliv na tvůj sexuální vývoj.

Luboš : Aby ne! Vesnickej, žákovskej fotbal : Parta cřicátníků a víc se o víkendu sejdou, pijou pivo a řvou na puberťáky, co se honěj za míčem.

Narval : A řvou : Udělej si ho - máš čas!

Čakra : Neboj se ho – máš na něj!

Luboš : Dej mu to tam, na co čekáš!

Luboš má hlavu v dlaních.

Luboš : To není možný. To není možný! Musím jí zavolat!

Čakra : To v žádným případě!

Luboš (Hlasem napodobujícím postavu z Nekonečného příběhu) : Není to skutečnost – je to jen příběh! Není to skutečnost – je to jen příběh!

Narval : Zase si myslíš, že seš Bastian z Nekonečnýho příběhu?

Luboš : Nejsem. Jsem Tim Robbins ve filmu Jakubův žebřík – umřel jsem už na začátku filmu, ale zjistím to až těsně před konečnýmatitulkama.

 

Po Lubošově noční. Přichází Radkin, vybaluje si kešu oříšky.

Radkin : Čau.

Luboš : Čus.

Radkin : Tak co, brachu, vzdělával ses?

Luboš : Ani ne. Ztotožnil jsem jsem s jednou seriálovou postavou z osmdesátých…

Radkin : S Magnumen?

Luboš : Ne. Jechlupatej, pije pivo, furt se něčím cpe a rozhodně nepatří na naší planetu.

Radkin : Tak to není ani Nick Slaugher.

Luboš : Alf!

Radkin : A jo, takhle. A co užitečnýho budeš dělat doma?

Luboš : Chlastat.

Radkin : Měl bys jít raději do těch meditací. Chlast ti moc nepomůže.

Luboš : V mým případě jo. Chlastem si prej opotřebuješ to centrum, co z tebe dělá morálního člověka. Bude ze mě psychopat beze strachu a bez pochybností – to se prej holkám líbí.

Radkin : Chceš si vychlastat amygdalu?

Luboš : Přesně tak.

Radkin : To se ti těžko povede. Už to zkoušeli-

Luboš : Je ve vztahu, Radkine! Sára už někoho má.

Radkin : To je blbý. Ale ne tragický.

Luboš : Ale jak je možný, že už je zadaná. Vždyť jsme se ani pořádně nerozešli. Ještě před měsícem mi říkala jak by seráda honosila mým příjmením a teď už je prej „spokojená“ s nějakým vidlákem.

Radkin : Hlavně přestaň sledovat profily jejích sociálních sítí. A to hned. To, že si normální holka hned někoho najde je...prostě normální.

Luboš : Normální?

Radkin : Holky majív hlavách takovej spínač. Cvak – hrozně vroucně, hluboce a neochvějně tě milujou – cvak – hrozně vroucně, hluboce a neochvějně tě nenávidí, cvak – jsi jim lhostejnej a ony velice vroucně, hluboce a neochvějně milujou někoho jinýho. A to všechno se stane za zlomek toho času než ty si uvědomíš, že ti skončil vtah.

Luboš : Ženská srdce jsou velice pružný sval.

Radkin : Kdyby jenom srdce - ženský jsou pružný vůbec. Každopádně ty nesmíš skejsnout ve strouze, polemizováním nad tím, jestli se k tobě vrátí. Musíšto nechat anebo se hned posunout.

Luboš : A jak?

Radkin : Proč myslíš, že jsem ti posílal Terezu? Zajímáš ji a vím, že TEĎ, v TUHLE CHVÍLI, nikoho nemá.

Luboš : Má hrozně otravnej hlas. Je jako mladej Al Pacino v ženský verzi.

Radkin : Ty miluješ Ala Pacina v jakýkoli verzi!

Luboš : Dej mi teď pokoj.

Radkin : Tereza je fajn holka a ty si nemůžeš dovolit zahálet.

Luboš : Musím se zotavit, zjistit ještě spoustu věcí, zbavit se strachu ze života a zbavit se strachu ze smrti a dokoukat třetí řadu seriálu Stranger things.

Radkin : Tak já dneska teda Terezu někam pozvu sám.

Luboš si Radkina dlouze měří.

Luboš : Tak to pr, Radkine. Jseš můj mužskej vzor a rádce a jako takovej mě máš o věcech poučit, dávat mi směr nebo mě aspoň pobavit. A nebo jít do prdele!

Radkin: To se ti splní.

Luboš : No fajn.

Radkin : Dneska jsem tu naposledy.

Luboš : Cože? To přece nejde. Nemůžeš mě tu teď nechat. Nejsme spolu...hotový a potřebuju tě!

Radkin : Tím, že odejdu ti pomůžu víc, než kdybych se tady s tebou babral pořád ve stejnýchsračkách.

 

Lubošovo obydlí, po noční. Scéna je rozdělena plentami : jak z Lubošova, tak z divákova pohledu - není vidět, co se za plentami skrývá. Luboš sedí na posteli a popíjí pivo. Jsou přítomni Narval a Čakra.

 

Narval : Tak co budeme dělat?

Luboš transparentně ukazuje pivo.

Luboš : Já už dělám.

Čakra : A dál? Co náš život?

Narval : A to, co nás při něm bude udržovat.

Luboš : Nevim. Nechám si napsat antidepresiva, napíšu tu hru, dojdu osvícení…

Čakra bere ze stolku pár cárů papíru.

Čakra : To jsou tvojepoznámky k tý hře?

Luboš : Ne, to jsou jen moje starý citáty.

Čakra podává jeden papír Narvalovi. Oba čtou :

Narval : Kdybych věděl, jak bude vypadat moje dospělost, tak se zabiju už v dětství. Luboš Pé, dvacet let.

Čarka : V mládí jsem byl posedlý myšlenkou na sebevraždu. Teď už jsem ale tak líný, že si raději počkám, až to život udělá za mě. Luboš Pé, třicet let.

Narval : A jakej citát by vystihoval tvůj stav teď?

Luboš: To uvidím až zavolám Sáře.

Narval, Čakra (unisono) : To ti zakazujeme!

Luboš : Jen jí musím něco říct.

Čarka : To nedopadne dobře, to nikdy nedopadne dobře!

Čakra a Narval mizejí. Luboš si přihýbá piva, bere telefon (pevná linka bude vypadat lépe než mobil). Vytáčí Sáru – po chvíli se odkrývá přední plenta (opona) a na scéně se objevuje Sára s telefonem u ucha.

Sára : Ano?

Luboš : Chci ti jenom něco říct.

Sára : Nechci s tebou mluvit, Luboši.

Luboš : Proč zníš tak divně?

Sára : Cože? Ty seš opilej? Nevolej mi, když seš opilej! Nevolej mi vůbec!

Luboš : Ta akustika! : Ty nejsi doma! Ty sešu něj! Jak už můžeš bejt u něj?!

Sára (nejistě) : Ale já nejsem… Hele, tohle už není tvoje věc!

Luboš : Jasně, že seš u něj – to bylo ultra rychlí. Schválně se jdu podívat.

Sára : V žádným případě! Tuhle plentu nedám odstranit!

Luboš : Tohle není Pošta pro tebe, Sáro.

Luboš pokládá telefon, přihýbá si a jde k plentě.

Luboš : Odstraňte stěnu!

Plenta mezi Lubošem a Sárou se odkrývá.

Luboš : Chci ti jen říct, že už nejsem Loser. Jsem Outsider. Nezúčastněně nahlížím na život kolem sebe a vtipně ho komentuju.A až dopíšu tu hru a vydají mi knížku a já dojdu osvícení - ty budeš litovat. Nebude to hned : to ty už dávno nebudeš s čutálistou, co nosí slipy a geluje si vlasy. Ale budeš zklamaná z jiných kreténů, protože, ruku na srdce, i já jsem důkazem, že prostě nemáš vkus na kluky, ani závěsy. Jenže to už bude pozdě, moc pozdě.

Luboš se otočí k odchodu, pak se otočí zpět.

Luboš : Měj jsem tě rád, ty blbá, nedočkavá krávo. Zatáhněte stěnu.

Stěna se zatahuje. Luboš sedá na postel, dokončuje pivo. Jeho telefon zvoní. Zvedá to : přední plenta (opona) se odtahuje – objevuje se Sára.

Sára : Tak, hele-

Luboš to pokládá. Přední plenta se zatahuje – Sára mizí. Telefon znovu zvoní : opona se odtahuje – objevuje se Sára.

Sára : Počkej!-

Luboš to pokládá : opona se zatahuje –Sára mizí. Luboš otevírá pivo, upíjí, zvedá telefon a vytáčí Sáru : přední plenta se odtahuje – objevuje se Sára.

Luboš (směje se) : Ano?

Sára : Vidíš?! Zase to děláš!

Luboš : Co?

Sára : Pleteš si hulvátství s humorem.

Luboš : Fakt? Nebyl jsem sám, kdo setomu smál.

Sára : V poslední době už jsem ti prostě přestala rozumět. Rozuměly ti jen ty postavy v tvý hlavě.

Luboš : Myslíš? Hele, Sáro, víš jak se jmenuje náladová zmrzlina?

Sára : Nevím.

Luboš : Bi-Polárka.

Sára: Vidíš?!-

Luboš : Sbohem.

Luboš Pokládátelefon : opona se zatahuje – Sára mizí.

Objevují se Čarka a Narval.

Čakra : Bi-Polárka!

Narval : To je dobrý!

Luboš : Že jo!

Narval : Jasně!

Čakra : Co teď?

Luboš : Teď bych si mohl dát tu meditaci.

Čakra : Lehni si na postel.

Luboš si dává mocný lok a natahuje se na lože.

Luboš : Ale bacha, jo? Nechci skončit jako Nietzsche, když objímal toho koně.

Narval : Uvolni se.

Odkudsi zní relaxační hudba.

Čakra : Tvůj dech je pomalý a klidný.

Narval : Na nic nemysli. Jen nezávisle pozoruj, co se v tobě odehrává.

Luboš : V noci jsem měl čočku. A teď do toho to pivo… Hodně se toho teď ve mně odehrává.

Čakra : To už dobrou chvíli cítíme. Uvolni se, uvolni nohy, ruce, záda… Uvolni páteř…

Narval : Už nejsi ty. Představ si, že na sebe hledíš se z hora jako ve filmu.

Čakra : S výdechem uvolni své dolní končetiny.

Narval : Nyní prodýchávej své horní končetiny.

Čakra : Nadechni se do míchy.

Luboš : Cože?

Čakra : Nadechni se do míchy.

Narval : Nyní cítíš jak se ti záda pomalu propadají do podložky.

Luboš : To je jak ta scénaz Traninspottingu…. Moment, to je!…

Luboš přestává mluvit. Jen dýchá a vydává téměř orgasmické zvuky.

Čakra : Uvolni hlavu. Uvolni nos, spánky, týl, a teď čelo…

Opona se zatahuje. Jsou slyšet jen vzdech, vzlyky a emocionální výlevy.

Opona se znovu odtahuje. Luboš těžce oddechuje, je zmítán energií a emocemi.

Luboš : Mutter, ich bin dumm!

Narval : Jak se cítíš?

Luboš : Já- já…. Já-

Čakra : Jak je ti?

Luboš : Já vidím Matrix!

 

O několik týdnů později :

 

Hlídačský posed. Luboš střídá nového kolegu Kamilapřed svojí noční. Kamil chroupe křupky, Luboš vybaluje kešu oříšky.

 

Kamil : Čau.

Luboš : Čus.

Kamil : Ptala se po tobě jedna paní. Měla v podpaží knížku a chtěla ji podepsat.

Luboš : Vim. Psala mi na Facebook. Jsem s ní domluvenej.

Kamil : Jak že se ta tvoje knížka jmenuje?

Luboš : Loser.

Kamil : A ta, na který děláš?

Luboš : Outsider. Ale na tý budu dělat ještě asi dlouho.

Kamil : Hm, někdy si to třeba přečtu. Já tomu čtení moc nedám. Ale ta paní, co chtěla podpis by se docela dala…

Luboš : Musíš zůstatprofesionální. Víš, co jsem ti říkal…

Kamil : Jójo, jsou to jenom soply, krev a hovna.

Luboš : Tak nějak.

Kamil : Stejně píšeš, aby sis vrznul.

Luboš : Dělám to, abych rozdával radost a smích.

Kamil : No jasně!

Kamil ukazuje na fabriku pod sebe :

Kamil :A co tamhleta bloncka, co jde na bus?

Luboš se zahledí Kamilovým směrem.

Luboš : Klikyhákový tetování na noze?

Kamil : To tě dokáže odradit?

Luboš : Hm, mě dokáže odradit i jedna jediná věc.

Kamil : Která třeba?

Luboš : Třeba když je to úplná kráva.

Kamil: Ten, kdo je moc vybíravej – si často ani nevrzne. Měl by ses občas uvolnit, Luboši. Slevit ze svých nároků. … Tebe musel někdo hrozně poznamenat.

Luboš : Nikdo mě nepoznamenal.

Kamil : Ale jo. A podle ní teď poměřuješ ty příchozí!

Luboš (dotčeně) : Hele, mladej, kdo si myslíš, že seš – že mě můžeš analyzovat?!

Kamil : No, klidně tě zanalyzuju…

Luboš : To teda pr, Kamile! Já zanalyzuju tebe!

Kamil : Já zanalyzuju tebe!

Luboš : Já zanalyzuju tebe! A vůbec! : Neměl bys už jít?

Kamil : Jen na někoho čekám.

Luboš : Bejvalka se chtěla nedávno sejít….

Kamil : A Chce se k tobě vrátit?

Luboš : Ne, jen mi hodinu a půl líčila, proč náš vztah skončil. Jasně, že to podle ní ze 112-ti procent byla moje vina. Když se pak odmlčela, chtěla slyšet moje vyjádření.

Kamil :Co si jí řekl?

Luboš : Že hlavní vinou, proč náš vztah skomíral, bylo, že jsme před sebou neprděli.

Kamil : A ona na to?

Luboš : Nic. Jen za sebe zaplatila, zvedla se a naštvaně odešla.

Luboš zobe trochu kešu oříšků.

Luboš : Myslím, že si při vstávání trochu prdla.

Kamil :Á! Támhle už jde.

Luboš : Kdo?

Kamil : Tereza. Moje-

Luboš (schová se): Sakra! Co že je to tvoje?

Kamil (blaženě se usmívá) : Přítelkyně.

Luboš se opět napřimuje. Je to ta Tereza s vytetovaným jednorožcem na ruce. Luboš hledí kamsi na misku s oříšky.

Tereza (k Lubošovi) : Dobrej.

Luboš (Pořád na ni nehledí) Hm. Dobrej.

Kamil : Tak jdeme?

Tereza : Jasně!

Kamil (K Lubošovi) : Čau.

Luboš : Čus.

Tereza (K Lubošovi) : Nashle.

Luboš (Do prostoru) : Čus.

 

Luboš zůstává sám na posedu.

 

Luboš :Narvale?! Čakro?!

 

Nikdo se neozývá. Ani nezjevuje.

 

Luboš hledí před sebe a odhrnuje misku s kešu oříšky. Přisunuje k sobě křupky, které na stole nechal Kamil. Bere si hrst a vkládá je do úst.

 

 

 

 

Konec.;