QUIRKOLOGY r)

Bryan Cranston

1:07:27

Je moment této scény vyňaté z filmu Asteroid City okamžikem jiného druhu způsobu zcizení, nežli jak bývává zmiňováno nebo extrapolováno v případě/z možností teorií Bertolda Brechta?

Před motelovým bungalovem veřejných sprch poblíž místa, na němž tři slečny čarodějnice zakopaly předešle popel jejich matky uzavřený v umělohmotné potravinové misce, vstoupí nečekaně náhle do scény dvou hovořících žen osoba, muž v dobře střiženém modrém obleku, jehož dosavadním působištěm bylo černobílé prostředí televizního studia, v němž je postupně realizován scénář oné divadelní hry, která je svébytností, respektive světem, svého druhu. Tedy realitou odlišnou od reality děje v prostředí motelu na nejzazším zapomenutém začátku nevadské pouště.

Osoba vystupující jen v televizním studiu.

Osoba však, která je součástí celého příběhu filmu.

Jakési reality svou světů se na okamžik prolnou, střetnou, což v mimickém zevnějšku nevhodně se vtrousívšího vetřelce způsobí jen pouze velmi mírný údiv, s nímž z dějící se scény jeho nemístná postava ihned zase vystoupí.

Nehraji v tom?

Promiňte, nehraji.

Na jedné straně zcizení jako herecky skvěle sehrané nedopatření.

Na straně druhé zcizení coby produkt filmařiny par excellence.

Jedním ze znaků výstavbových filmů Francouzské nové vlny jsou totiž jízdy kamerou, které posléze ještě sofistikovaněji vymyšleny, spočítány a používány jsou charakteristikou naprosto zřetelně rozpoznatelného autorského stylu Wese Andersona.

V jedné z teoretických prací, které snahy filmařů francouzské Nové vlny průběžně doprovázely, se můžeme dočíst stručného tvrzení, v českém tuzemsku překvapivě zprostředkovaně známého již na začátku 60. let a dnes tu zcela po mamutím způsobu zapomenutého, že film je vše, co se děje v hranicích filmového plátna.

Herec Bryan Cranston se tedy naprosto nepředpokládaně zjeví ve scéně, do níž z hlediska zákonů klasické narace nepatří, na dílčím konci jízdy doleva – a zmizí ze scény pouhým úkrokem za levý kraj obrazu.

A dosáhne touto interrupcí povlovně plynoucího děje kromě jeho na okamžik zcizení divákovi i jistého paradoxu:

Vystoupí z dějícího se filmu natolik zásadně, aby v něm zůstal.

Dnešní pořad nás zavede do zákulisí...

Snad jsem vysvětlil předchozím letmým příkladem jeden z projevů principu čehosi, co nazývávám i v obdobných možnostech slovem quirk.