Co si pamatuješ?

stála v růžovém tílku v koupelně

bosé nohy, prsty zarývajíc do chlupaté podložky

zkoumá svůj odraz

narůžovělé rty a ospalá očka

nechává se opíjet párou z horké vody

co před malou chvilkou po sobě lila

dekolt se jí červená 

a do ucha jí šeptají všechny představy

které nechala odplout odpadem 

pryč

a přesto je slyší

snad jeho slova mohla být pravdou?

nejsou

kdybych jí do hlavy viděl, až z chodby

věděl bych, že by chtěla se mnou tančit

nechala otevřeno,

svoje srdce

ty zpropadené koupelnové dveře

nechala by otevřeno i pro mě?

a pořád drží moje tváře

a slíbává tu bolest z našich rtů

už jen v mojí hlavě, ve vzpomínkách.

tak nechám vyzvánět telefon.