Letargie vnímavého ptáka

Už půlnoc odbila,

já stále ležím v knihách,

vnímám, co vnímat smím jen já,

očima, ušima, myslí.

Ten den patřil jenom mi,

v extázi z okamžiku probouzel jsem vědomí, že

nikdy nedosáhnu vrcholu,

nikdy předtím, nikdy potom.

Ta hora zdá se vysoká, však

mnozí už ji slezli,

od spodu až na vrchol a zpět,

ten trans chci zažívat znovu a znovu.

Od konce až po začátek

vnímám svou slabost pro krásu,

a prokrastinuji vedlejší myšlenky,

v nichž zrcadlí se moje věčnost.