De-ja-vu 3 (závěr)

Cítím jak jeho myšlenky docházejí k poznání. Ještě před chvilkou mě chtěl uškrtit a dusil v sobě jednu vulgaritu za druhou. Kretén jeden! Sundám batoh ze zad a přendám si ho na břicho. Vytáhnu z něj jeden sprej. Mrknu na George a zeď před ním. Jsme v Collour Townu. Zde sprejeři mohou vyjadřovat svoje city k grafity umění. Mrknu co je to za barvu. Červená. Nadechnu se.

            „Tak jo, Georgi. Pusť se do toho!“ pobídnu ho. Tváří se naštvaně. Obličej se mu orosí potem. Opatrně nádobu převezme. Jeho levačka se mu třese. Ty jsi levák, jo? Všimnu si, jak zatne čelisti při pohledu na mě, všimnul si, že jsem si všimla. Teatrálně odtrhne víčko a hodí ho po mně. „Jen do toho, frajere, vybij ze sebe tu zlost!“ Zamrká na mě těma jeho zelenýma očima, chce něco říct, ale já ho pořád ovládám, takže nemá šanci. Začne teda sprejovat. Nevysprejuje nic jiného než samotné heslo posledních měsíců. JSEM ZLEJ. Jako by tak oznamoval světu s kým mají tu čest. Až poznáš pravdu, budeš koukat. Zlejšek bude prchat odevšud a já se budu smát!

            Chtěls jiskry? Máš je mýt, kamarádíčku! Zaskučí bolestí a hodí po mně sprejem. Naštěstí mám černé oblečení, barva na něm nebude tolik vidět.  Nechám sprej se zařinčením spadnout a kopnu do něj. Vytáhnu další. Černá. Cítím, jak se v něm probouzí samotná vášeň pro tvoření. Jeho aura začne zářit. Proč zrovna černá? Sleduju ho, jak pomalými tahy tvoří obrys obličeje. Další barvy si už dle potřeby vyndavá sám. Tvoří oči, který mají charakter. Hluboký jako oceán, ve kterým se jisto jistě utopíš, protože neumíš plavat. Úzký nos a modrý rty. Tenký obočí a ve vlasech umění, noty a kočka trůnící s korunkou na hlavě. Vlasy, prazvláštně smotaný provaz s modrými konci. Dáváš si na tom všem hrozně záležet a to vidím. Dosprejuješ jí na hlavě její tři zavazadla. Modrý, zelený a naposled červený, ale ta červená ti došla. Takže máš nakonec žlutý. Cítíš, že už můžeš mluvit, ale chvilku vyčkáváš, čekám co z tebe moudrého vypadne.

„Seš hrozná píča!“ zamračíš se, tak jak to umíš, když přebereš. Tváříš se jako kakabus.

„Ale cejtíš se líp!“

„Jenže ty mi stejnak nevěříš!“

Nevěřím. ´Prohrála jsem. Prohráli jsme. Tohle je game over!

***

Přesně tohle se mi zdávalo. Někam jsme šli. Já nesla spreje v batohu a on šel nezvykle tiše. Přesně jsem věděla, jak tohle dopadne. Tohle je de-ja-vu. Tohle už se někdy stalo. On se nezmění!