Písmák Svého času zvítězil spalovací motor nad pohybem lidskou, nebo zvířecí silou.
Vítězství civilizace, rozuměj vítězství pohodlí nad nepohodlím, způsobilo, že přes počáteční rozpačité krůčky vozidla osazená spalovacími motory, prakticky vytlačila povozy, ale později i jízdní kola, ze silnic.
Arabova ruka, která počátkem sedmdesátých letech minulého století přivřela kohout na potrubí s ropou, způsobila na západě poměrně masivní a nutno zmínit, že i trvalý návrat lidí ke kolu, nicméně totální revoluční vítězství cyklistů, završené slavnostním rozcupováním posledního automobilu se nekonalo.
Auto je auto.
Vozit si zadek v něm je, a asi i bude, stále pro většinu lidí, kteří tuto možnost mají, víc fajn, než si ho otlačit na kole.
Dnes opět vítězí motor, tentokrát elektrický, nad vlastním výkonem.
Pohodlí má opět navrch nad propoceným dresem.
A k tomu se hodí, i to, že právo není fyzika, a lze ho snadno ohnout.
Dosavadní legislativní normy, za vymezených podmínek omezující výkon, rychlost a místo použití některých elektrických samohybů, jistě v brzké době projdou zásadními změnami, kdy tato omezení tiše, nebo s mírným hlukem zmizí.
A potom, když většina přibližovadel opět pojede v městech stejnou rychlostí, přestane být aktuální potřeba budovat oddělené komunikace pro ty pomalejší.
A kruh se uzavře.
Ale v autech, nebo v kolech to není!
Je to v lidech a s tím se pravděpodobně nic moc rozumě dělat nedá.
Ne, milí, revolucionáři!
Žádný ušlechtilý tlak ve jménu v řadě dalšího, jedině možného dobra, s tím nic neudělá!
Jako vždy v dějinách, by to vyvolalo jen další větší, nebo menší průser.
A to potom nikdy:
Není fajn.