Zbraslavské zastesknutí

V zeleném věnci usnul tady čas

uspaný stálým dechem Vltavy,

však chybí touha znovu začít kvas,

bronzové krásce mládí vytavit.

Zbraslavské dívky spí dnes ještě též,

snad se jim slunce brzy zazlátne, 

teď šedé mraky, avšak žádný déšť,

ať není příliš touhy malátné. 

Já nesmím spát, mne teprv velké čeká,

mám prudce kvasit, svého bronzu lesk,

na odiv dávat, to mne občas leká,

když chci mít klid a po své dívce stesk.