Život je krásnej

Našla jsem tě vsedě, Karolínko, ale už jsi nebyla moje máma 

Chroptíš, zvuky, asi pokus o slova

Chtěla jsi mi ještě něco říct? Nebo to vzít zpátky? 

Dopis na truc mýmu tátovi od tvojí matky, co leží o kus dál

Tvoje matka, ne ten dopis

Neměla bych soudit? 

Ale jak něco takovýho mohla dopustit 

Že vám mám odpustit?!

To neumím 

Prozatím 

Protazin

Závěť pro mne dětským písmem doktorky

Klikyháky z tvý utrápený duše

Umřela jsi na zachránce

Zahlédla jsem tě koutkem oka

Chtěla jsem tě ještě obejmout

Ale už jsem to nedokázala 

Utekla sem

A od té doby utíkám

Od sebe k tobě

Umřela jsem s tebou od té noci snad tisíckrát

Čím větší radosti ke mně přichází

Tím víc mi chybíš a teplíčko pod peřinou, kam jsem vyklouzla, když jsi odešla za svejma pacošema

Zůstávám tvým dítětem, i když potřebuju sílu na krizi středověku

Zastavilas pro mě čas

Zkouším ty hodinky opravovat každej den, kousek po kousku 

A myslim, že to nakonec zvládnu 

Jen...kéž bych ti bejvala ještě stihla vsugerovat, že život je krásnej