Až na Měsíc!

Stoupám, krev ve mně vře,

najednou někdo klepe na dveře.

Politika, co z boje neutíká

zvolila si moje milá za nápadníka.

Přišel sám, s kytkou růží,

trochu orosenou kůží,

jak tam stál, svět se se mnou točí,

bohužel, asi ztratím její oči.

Až se rozhodne v pravou chvíli

pryč budou všechny zemské síly,

je to jasné, já nebo on,

bude kroužit kolem ní jak Magion.