Mechanika samoty

Poslední minuta než zapadne

kočka se motá v šeru

chce žrát, možná jen společnost

milá hraběnko, píši vám bez lásky

než se setmí na obzoru

na duši tisíc možností

a uvnitř bohužel vteřina mě dělí

od tmy, naše adieu přijde brzy

znáte to, povinnosti nás drží

blíž k pondělí spíš drtí

ataky sebelítosti se obracejí

v našich hrobech budoucích

vzpomínám na básně otřesné

přítelkyně krvácí a publikum sotva chápe

přitom jde o věci nekonečného úžasu

jednoduché v této křemíkové době

závěrem jsme dnes trénovali střelbu

a došlo nám ve chvíli nejsladší

že vrcholem všeho je, moje milá,

dobře promazaný pomeranč.