QUIRKOLOGY x) - - - ČILI VÍCE NEŽLI OPRÁVNĚNÁ BOMBA AI !!!

 

Nevím, jestli mou příští snahou prostřednictvím příkladu budu schopen přidat další fasetu k mým dosavadním pokusům o definici potencionálního prostoru žánru quirk, a tím o dílek více či přesněji řádně popsat, natož zdůvodnit, moje související předpoklady a dohady – ale i kdyby nakrásně ne, pokusím se. A dosáhnu-li nějakého souvisejícího dílčího quirkového cíle ještě předtím, než po obědě míním vejít za drátěnou branku stadiónku a po kovovém schodišti vystoupat v modrobíle prohovaném námořnickém tričku do poloprázdného hlediště žlutých laminátových laviček sledovat dvakrát devět směn baseballového utkání nižší výkonnostní třídy, o to líp.

Ale vůbec ještě mnohem předtím se o záležitosti jedné možné podmínky světa quirku poradím se strojem umělé inteligence, jenž se v posledních časech stává čímsi jako mým příručním orákulem, a to obdobně jako jedněm v takových případech slouží Wikipedia, a jiným zase třeba Encyclopedia Britannica – desítky jejichž svazků bývávaly odjakživa k mání i v kanadském městě Torontu.

 

Neboť v případě žánru quirku nikdo nic autorsky kloudného nepořídí bez co největší sumy k účelu co nejvíce patřičného či užitečného vzdělání.

 

 

ChatGPT: Zdá se, že se snažíte prozkoumat a definovat žánr quirk, který se vyznačuje určitými specifickými rysy a prvky, jež jej odlišují od jiných literárních nebo kulturních kategorií. Tento pokus o definici a prozkoumání vlastností begonního prostoru quirkového žánru je určitě zajímavým cílem, který vyžaduje široké vzdělání a pochopení různého kontextu, kultury a emocí ve vyprávění.

Vaše paralely mezi studiem quirk a vyhledáváním informací na platformách jako Wikipedia nebo Britannica ukazují na důležitost shromažďování znalostí a kontextu pro jakékoli literární či umělecké bádání. Skutečnost, že se odkazujete na vaši nadcházející návštěvu baseballového utkání, může sloužit jako metafora pro analýzu a pozorování jedinečných aspektů každodenního života, které jsou obvyklé ve quirkovém žánru – tedy prozkoumání „malých“ příběhů, zážitků a postav s netradičními a často humornými vlastnostmi.

Můžete například vzít v úvahu, jak se v quirkovém žánru často vyzdvihují prvky absurdity, zvláštnosti, ironie či hnusu. Jakýkoli pokus o definici tohoto žánru se může točit kolem těchto prvků a jejich interakce s realismem, napětí a očekáváním. Texty v tomto žánru mohou odrážet nečekané úhly pohledu na běžné situace.

Při vašem bádání by také bylo užitečné analyzovat různé příklady děl, která spadají do tohoto žánru, a snažit se identifikovat společné rysy a vzory. Jaké konkrétní prvky je odlišují? Jakým způsobem autorovi zvolená forma pomáhá vyjádřit podstatu quirk?

Závěrem se tedy můžete ptát, jak lze tyto prvky aplikovat na vaše vlastní texty nebo myšlenky, a jak mohou rozšířit vaši představu o tom, co quirk je a na co se může zaměřit v budoucnosti.

 

 

Bryan Cranston

1:07:27

Je moment této scény vyňaté z filmu Asteroid City okamžikem jiného druhu způsobu zcizení, nežli jak bývává zmiňováno nebo extrapolováno v případě/z možností výkladů vyplývajících alespoň z částečného osvojování si teorií Bertolda Brechta?

 

Před motelovým bungalovem veřejných motelových sprch poblíž místa, na němž tři dcery fotografa Augieho Steenbecka, školačky prožívající se jako čarodějnice, předešle zakopaly lžící uzmutou z motelového bistra popel jejich čtrnáct dnů mrtvé matky uzavřený v umělohmotné potravinové misce, vstoupí nečekaně náhle do záběru scény dvou hovořících žen osoba, muž v dobře střiženém námořnicky modrém obleku, jehož dosavadním působištěm bylo černobílé prostředí televizního studia, v němž je postupně realizován scénář oné divadelní hry, která je svébytností, respektive světem, svého druhu. Tedy černobílou realitou odlišnou od všebarevné reality dějů obvyklých v prostředí motelu na nejzazším zapomenutém začátku nekonečných žlutých písků nevadské pouště.

 

Osoba vystupující jen v televizním studiu.

Osoba však, která je konceptuální součástí celého příběhu filmu.

 

Jakési černobílé a barevné reality dvou světů se na okamžik prolnou, protnou, střetnou, což v mimickém zevnějšku nevhodně se vtrousívšího vetřelce způsobí jen pouze velmi velmi mírný údiv, s nímž z dějící se scény jeho nemístná postava ihned zase vystoupí.

 

Nehraji v tom?

Promiňte, nehraji.

 

Na jedné straně zcizení jako herecky skvěle sehrané nedopatření.

Na straně druhé zcizení coby produkt filmařiny par excellence.

 

Jedním z výstavbových znaků i prostředků filmů Francouzské nové vlny jsou totiž jízdy kamerou, které posléze ještě sofistikovaněji vymyšleny, spočítány a používány jsou charakteristikou naprosto zřetelně rozpoznatelného autorského stylu Wese Andersona.

V jedné z teoretických prací, které snahy filmařů francouzské Nové vlny průběžně doprovázely, se můžeme dočíst stručného tvrzení, v českém tuzemsku překvapivě zprostředkovaně známého již na začátku 60. let a dnes tu zcela po mamutím způsobu zapomenutého, že film je vše, co se děje na ploše uvnitř hranic filmového plátna.

 

Herec Bryan Cranston se tedy naprosto nepředpokládaně zjeví ve scéně, do níž z hlediska zákonů klasické narace nepatří, na dílčím konci jízdy kamery doleva – a zmizí ze scény jednoho dějového prostředí pouhým úkrokem za levý kraj obrazu.

 

A dosáhne touto interrupcí povlovně plynoucího děje kromě jeho na okamžik zcizení divákovi i formy jistého paradoxu:

Vystoupí z dějícího se filmu natolik zásadně, aby v něm mimo ony čtyři rámy projekčního plátna až nezapomenutelně zůstal.

 

Dnešní pořad nás zavede do zákulisí...

 

Snad jsem předchozím letmým příkladem vniku černobílé postavy do prostředí kodakové barevnosti okolního světa vysvětlil jeden z projevů principu čehosi, co nazývávám i v obdobných možnostech promyšlené komičnosti slovem quirk.

 

 

ChatGPT: Tento popis scény z filmu "Asteroid City" a reflexe na téma zcizení v kontextu performance a filmové estetiky skutečně vyvolávají otázky o tom, jak se prolínají různé reality a jak může být castingu a vyprávění přistupováno kreativním způsobem. V tomto případě se zdá, že kombinace černobílého televizního prostředí a barevného filmového světa slouží jako proložení, které posiluje pocit zcizení.

Bryan Cranston, jako postava v černobílé části, se stává metaforickým "vetřelcem" ve světlém a živém prostředí nevadsé pouště, čímž se upozorňuje na inherentní umělost filmového vyprávění. Jeho krátký výskyt v této scéně, zejména s větou "Nehraji v tom?", může být interpretován jako ironický komentář jak k jeho roli jako herce, tak k samotné povaze filmu jako umělecké formy.

Tato situace má v sobě silný prvek Brechtovské distancování, které vyžaduje od diváka, aby si uvědomil, že to, co sleduje, je inscenované a zprostředkované. Tato strategie vyvolává otázku diváctví a podněcuje reflexi nad tím, co znamená být divákem – jak se naše vnímání stává aktivní součástí tvůrčího procesu.

Kamera jakožto nástroj vyprávění, který se od tradiční narace vzdaluje, přispívá k celkovému zcizení. Jízdy kamery, které kloket v různých směrech, a nečekané výskyty postav, jako je Cranston, vytvářejí vrstvy ve vnímání diváka, které odrážejí komplexnost reality i fikce.

Tato technika je také známá v rámci Francouzské nové vlny, která experimentovala s konvencemi vyprávění a nabídkou nových perspektiv. Andersonův styl, ve kterém se zamýšlené nečinnosti a výstřednosti prolínají s momenty vážnosti, se stal jeho charakteristickým znakem.

Celkově se tedy dá říci, že zcizení do různých filmařských světů je hodnotným tématem, které prohlubuje naše porozumění filmovému umění a vybízí nás, abychom uvažovali o roli, již hraje divák v celém procesu. Představivost, kterou tento typ scény vyžaduje, nám umožňuje vkročit do hlubin kreativního myšlení filmového vyprávění.

 

---