Poslední stringendo Violy d.G.

Poslední noc na parketu

jako ta první společná 

tisíc odstínů sopečna

Já nahá, ty sevřený do žaketu

A pak … 

tě mé tělo otočilo k realitě zády 

                  a ty s prsty virtuoza 

ladils (ach, to chtělo)

mé struny, vášně eskapády

Za dvojhlasého nokturna

přimknutý těsně k bokům

zkušeně za tolik roků 

otevřela ti řeka ponorná stoupavou cestu k duši těla

Poslední stringendo, lásko

tónina potemněla

přesně tak, jak jsem chtěla

Teď nade mnou jsi stál a v souhře zvuků utichly dechy 

my propleteni se všemi vzdechy 

co vracel sál

náruče plné sebe

a ústa plná slov bez vyslovení

jazyky cesty z nebe hledaly v tom druhém vykoupení

Večírek do rána

Prodloužená ještě delších stínů

Splínů z obav připíchlých do parket 

Poslední noc 

tak jako první, pokaždé stejné ceny 

milování skončené ovacemi 

       Kolikrát ještě budem tu pro jiné?