Blá bol

Zapomenutý kraj nedá mi spát. Možná je to tím, že z něj sám pocházím, možná tím, že je tak často notovaný ve zprávách. Cítím se tady doma, lidé jsou pokorní a mírumilovní, jen někteří ukazují drápky, jako by chtěli ukázat svoji sílu. V tom kraji se neválčí, politici jsou zde slušní a ochotní, možná si říkáte, že jse o utopii. Opak je pravdou. 

Když živel ukáže svou sílu, mnohdy některým nezbyde než oči pro pláč. V takových chvílích je možné se sjednotit a takovým lidem pomoci. Mnohdy se tak skutečně děje. Jaké však jsou možnosti pomoci na životní úrovni? Kolik toho normální člověk snese v nouzi? Věřím, že hodně.

A tak, ikdyž my sami netrpíme nouzí, je dobré prokázat šlechetnost a dvornost a udělat něco pro ty, kteří jsou v dané chvíli na opačném konci kruhu štěstí.