Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJe to mrtvé
Autor
kilianew
" Je to mrtvé" pravil Otakar Vlček a na čele mu v pozdně odpoledním slunci vyrazil pot. Rázně se otočil a opět zašel do domu z kterého před chvílí vyšel - odstrojil se a načal druhou láhev vína. " Je to mrtvé " zamumlal a sklenice zacinkala o jeho sklovinu. A ten zvuk skla, jak dávná ozvěna, jiskry jak Vikinga Vika. Hrdě povstal s ohni v očích, jenž jak fatry na nočních svazích hor karpatských. " Je to mrtvé " řka opět - však v jiných souvislostech. Osmělil se - toho dne poprvé a opětoval pohled démonu, jenž mu od rána tichým společníkem - upřeně ho sledoval. Však co to - ústa jeho pomalu se otvírala a jeho jméno pronášela " "Otakare Otakare " , slova tak prázdná, ach ano, já vím, není, není Otakara... však... jaká hrůza propastná za faktem tímto! Fatry zornic jeho, jak když stádo slonů v ně se vymočilo. Však jaký vzdor vyvstal v něm v puchu tom. Jak skalní masív zdvihl se, buráciv " Ať vlci trhají tělo toho kdo není, já měsíc a v svitu jeho řev ten bolestný jen scénou. Trýznit mě můžeš věk za věkem a i kdybych kálel hrůzou v bolesti plazil se v mukách nesmírných, tak koho to trýzníš a kdo je trýzněn??? Ha!" A démon ten? Zrak toho dne poprvé - odvrátil na špice střevíců svých jak by se styděl. Však stydno oboum, ve frašce té, mizerné role mají. Pak opět pohlédli na sebe, teď však jak staří přátelé. " Je to mrtvé " pravil Otakar Vlček a kráčel ulicí v záři pozdně odpoledního slunce. Pod jeho nášlapy, jak kdyby střepy drtily se v prach.