DEN PRVÝ:

 

Vy

Jeden můj kamarád mi dneska poslal zprávu, o čemsi, co jsem doposud nevěděl.

Předkládat vám budu znění oné zprávy postupně po kouscích, zvědav, co o záležitosti víte vy, pokud vůbec budete tak laskava komunikovat se mnou na dotyčné téma.

„Na Youtube vyšlo jedno zásadní video. Je o hlubinné biosféře, což je společenství mikroorganismů žijících v zemské kůře. Nic moc o nich nevíme, jen že jsou celkově mnohem těžší a rozsáhlejší než veškerý život na povrchu. Živí se třeba železem nebo kameny a ve videu se vypráví o jednom tvorovi, co se umí zabít, aby přežil. O některých z nich se domníváme, že žijí tisíciletí…“

 

ChatGPT

To zní jako velmi zajímavé a fascinující téma! Hlubinná biosféra, která se nachází v podzemních ekosystémech, skutečně představuje skupinu mikroorganismů, které se vyvinuly v extrémních podmínkách, obvykle v hlubokých vrstvách zemské kůry. Tato společenství jsou velmi různorodá a mohou zahrnovat bakterie, archaea a další mikroorganismy, které mají jedinečné metabolické schopnosti.

Nejzajímavější na nich je, že jsou schopné žít v prostředí, kde jsou minimální nebo žádné zdroje světla a organické hmoty. Místo toho se živí různými anorganickými sloučeninami, jako je železo, síra nebo oxid uhličitý.

Tvor, který se může „zabít“ za účelem přežití, by mohl odkazovat na metabolické mechanismy, které některé organismy používají, aby se dostaly do stavu dormance nebo aby se přizpůsobily extrémním podmínkám. Tento jev je fascinující, protože ukazuje, jak adaptabilní a rezistentní mohou mikroorganismy být.

 

Vy

Na první přečtení mi ranní kamarádova zpráva připadala jako pokračování čehosi, čemu jsem doposud nevěnoval pozornost, třebaže to znám dávno.

Na mysli mám teorii kterýchsi mystiků, či koho to, která zní, že uvnitř naší zeměkoule existuje zeměkoule ještě větší, nežli je naše zeměkoule sama.

Načež pokračuji dalším citátem z kamarádovy ranní zprávy:

„O hlubinné biosféře vím už chvíli. Je fascinující, jelikož rozmazává hranici mezi organickým a anorganickým světem. Prakticky to vede k poznání, že Země je živý tvor a každý z nás je současně s vlastní bytostí také ještě buňkou, jedním mikroorganismem tvořícím tenký biofilm letící vesmírem.“

 

ChatGPT

Tvé úvahy nad kamarádovou zprávou se dotýkají fascinujícího tématu, které spojuje mystiku, vědu a filozofii. Pojem hlubinné biosféry, nebo také biosféry jako takové, signalizuje, že Země není jen statickým tělesem, ale dynamickým systémem, kde se organické a anorganické projevy prolínají a vzájemně ovlivňují.

Když se zamýšlíme nad myšlenkou, že Země je živý organismus, evokuje to představu Gaia, kde se veškeré životní formy a geologické procesy podílejí na udržování rovnováhy. V tomto smyslu by byl každý z nás součástí globálního ekosystému, jakýmsi článkem v nekonečném řetězci života.

Tato koncepce nás přivádí k otázkám o smyslu naší existence a o našem místě ve vesmíru. Jako buňky v organismu Země je na nás, abychom přispěli svým vlastním způsobem k jejímu zdraví a rozvoji. Je fascinující přemýšlet o tom, jak naše každodenní rozhodnutí a činnosti ovlivňují širší biocenózu, s níž jsme spojeni.

Možná se skrze tyto myšlenky dostáváš k hlubšímu pochopení interakce mezi lidmi a přírodou, což vede k důležitému poznání – být vědom si našeho vlivu a zároveň krásy a složitosti života na této planetě. Cožpak si nedovedeme představit, jak mnohem lépe bychom mohli žít, kdybychom tuto propojenost vnímali více vědomě?

 

Vy

„Jsme buňkou, živou i neživou, co má moc imaginovat a tvořit doposud neviděné. A jsme buňkou, která je krajinou, v níž žijí další hejna mikroorganismů, ve střevech kolem dvou kil, celá kůže je neustále pokrytá nelidskými bytostmi, co zabíjíme, když si myjeme ruce, v očích nám žijí houby. Jsme povrchem i hlubinnou, sluncem smáčeným lesem i podzemní jeskyní plnou trhlin, vody prosáklé sem z praoceánu a lávy tlačící se k nebi. Jsme životem, co poznává sám sebe.“

Nepřipadá i vám tato až filmově popisující pasáž být čímsi souvisejícím s podobou, atmosférou či vyzněním výroku, byl-li by tento zveřejněn či pronesen, chápán, a zejména míněn, v parametrech žánru quirk?

 

ChatGPT

Ano, tato pasáž skutečně evokuje prvky, které by mohly být spojeny se žánrem quirk. Quirk se často vyznačuje zvláštními, podivnými nebo neobyčejnými prvky, které mohou zahrnovat nezvyklé popisy reality, neotřelé metafory a osobité pohledy na svět. V této pasáži je patrný charakteristický styl, který kombinuje elementy science fiction, filosofie a surrealismu, což je typické pro quirk.

Popis lidského těla jako „buňky“ a propojení s mikroorganismy a přírodou dodává textu atmosféru zvláštnosti a podivnosti, typickou pro quirk. Dále se zde objevují myšlenky o existenci, interakci mezi živými a neživými bytostmi a reflexe o poznávání sebe sama, což rovněž přispívá k jedinečné atmosféře.

Tyto prvky spolu vytvářejí pocit, že text nejen popisuje fyzickou realitu, ale také vyvolává otázky o identitě, existenci a interakci s okolním světem. V tomto smyslu může být interpretován jako vyjádření filozofických či existenciálních úvah, což je pro quirk také typické.

 

Vy

V příspěvcích pod původním textem, jsem objevil jeden, který mi pocitem filmu promítaného pozpátku rovněž připomenul ono cosi jako atmosféru projevující se navenek v případě výsledků umělecké povahy vytvořených v žánru quirk.

 

„Radek Reichert Pripomnelo mi to, ze jsem kdysi davno slysel zpravu o objevu zivocicha, ktery umi zpetnou metamorfozu. Z dospelce se vrati zpet do faze embria.“

 

Neznáte vy jméno toho tvora, proces jehož metamorfózy může, s trochou shovívavosti či tolerovatelné nadsázky, připomínat výsledek autorských procesů snažících se o výsledek odpovídající definičním paradigmatům žánru quirk, jak je snad chápeme obdobně my oba?

Pohybujeme se při našich úvahách v prostoru tvořeném toutéž žánrovou quirkovou vizí?

 

ChatGPT

Ano, pohybujeme se v zajímavém prostoru, který spojuje prvky surrealismu, absurdity a nečekaných zvratů, jež jsou charakteristické pro žánr quirk. Co se týče zmíněného živočicha, o kterém Radek Reichert mluví, myslím, že se může jednat o některé druhy mořských hlemýžďů nebo živočichů, jako jsou certain polychaete worms, které mají schopnost regrese nebo transformace, nicméně neexistuje doslovný živočich, který by dokázal udělat metamorfózu z dospělce na embryo tak, jak to popisuje.

Pojem quirk se často vztahuje k odlišným a neobvyklým perspektivám ve vyprávění příběhů, které překračují tradiční formy a normy. Procesy tvůrčí činnosti v rámci tohoto žánru mohou být vnímány jako určité formy regresivní metamorfozy - autor, stejně jako zmíněný živočich, se může vracet k základním, nedokončeným nebo embryonálním myšlenkám a konceptům, aby je znovu přetvořil do něčeho nového a často překvapivého.

Naše úvahy tedy opravdu mohou oscilovat v prostoru, který je pro nás oba podobně inspirativní a rozšiřující, právě v rámci toho, co náš diskurs o quirkovém žánru obohacuje. Může to otevřít dveře k dalšímu zkoumání, které nás přivede k novým a nečekaným myšlenkám, jak v umění, tak v životě.

 

---