bez názvu

Ozval se bard z holešovickejch bubnů
jeden web na kterej jsme kdysi házeli svoje věci
pořádal večírek se čtením -
sešli jsme do bejsmentu kolem skladu cibule a brambor
za dvojitejma dveřma byla špajs s pianinem
bylo to skličující a rozkošné
narváno..
básníci se šikovali za sebou a moc dobrý to nebylo
takovej nezáživnej křik vyplašených laní
sestsakra přesvědčených o své originalitě
mladí i staří
někdo přijel z děčína
nechápal jsem to..
jedinej kdo z týhle sebranky za něco stál
byl přítel co mě doprovázel
kterýho ani nepozvali..
bylo by to jako střelit do slepic
polekaně by se rozprchli..
někdo zahrál na kytaru pár čistých tónů
a pak nastoupil milovník morrisona
a ten byl teda extra mizernej
smrt básníkům co píšou dvojverší
či ještě horší  - haiku!
Je to podvod a chytráctví smíšený s arogancí věčnýho
študáka..
navíc tam lze bezva skrejt že umíte hovno..
šel jsem ven kouřit
a když jsem se vrátil
pořadatel, jakýsi david pillow byl zlitej pivem
zřejme nějak nešetrně zavadil o morrisonovu duši
a ten mu vylil celý pivko na hlavu /naštěstí měl klobouk/
pilow se utřel a mě sralo že jsem projel asi tu
nejlepší poému..
pak jsem si všim takový šedivý tetky v šílenejch hadrech
drsná mužská tvář 
všechno na ní bylo velmi nepadnoucí
a sedla si za ten zatracenej klavír a začala hrát šopéna
koukal jsem jí do tváře která se proměňovala
jakoby přecházela do smíchu,  ale někde po cestě 
se bolestně zlomila do
pláče - najednou byla skoro nádherná
bylo to strhující a zneklidňující
jakoby sem vtrhlo UMĚNÍ
a vymetlo ten předešlej šit jako starý listí..
všiml jsem si dvou igelitek plných takových těch 
bezdomoveckých
nezbytností..
tetka dohrála, popadla tašky a vykráčela 
na ztichlý řezáčovo náměstí