Splav myšlenek

Pokoutní umělec zas jednou zpívá,

jak sedlák na poli, jak Bára divá,

zpívá všem o světu, jejž jen on zná,

pach ranních růží a tma černotná.

Zas jednou ven si jít, zas jednou spatřit

ten svět, co podle nich všem by měl patřit,

já zírám do šera, počítám sirky,

kterými do sena vpaluji dírky.

No a co ostatní? Těm je tu dobře?

Spíš bych řek, že jejich smutku je moře.

Až k nám zas přiletí a bude zpívat,

doufám že pak bude na co se dívat.