koncept_e-oo2

Je ráno.

Zase další ráno. A den a noc a...

Rolety jsou sice zataženy přesto však se kalný den zvolna vpíjí do obydlí. A stále prší. Pleskání dešťových kapek na parapet nelze přeslechnout...

Ale já se dívám na Janu. 

Sice jsem jí večer ještě pak nabízel že jí roztáhnu ku spánku sedačku ale... Mezitím ona roztáhla mně. Svoje nožky. A pak vedle trvala na tom že bude spát podle. Mne. Bo šak máš letiště né?! Sice sebou pak ještě notnou chvíli vrtěla a mlela a... A tak. Ale. Nakonec snad i usnula dříve než já? Zato dnes ráno jsem já již dávno vzhůru a ona ještě spí. Tiše spí. Dívám se na ni ale vlastně vidím jenom její vlasy a pak už jen přikrývku jak se pravidelně zvedá v rytmu nádechů a výdechů. Chce se mi čůrat ale nejdu. Nechci ji vzbudit. Nemám to srdce. Ani nevím jak dlouho tahle chvíle trvala ale pojednou sebou trhla otočila hlávkou směrem ke mně hlasitě se nadechla a otevřela oči.

Na co koukáš?!

Na tebe. Dívám se jak jsi... Krásná.

Zamrkala těma svýma úžasnýma řasama a_

Dala se do pláče.

Neblázni! Řikám jí. Však jsem zas toho tolik neřek ne?! Jenže není k utišení... Podávám jí několik kapesníčků... Ach. Reminiscence k včerejšímu večeru. Kdy jsem se do ní udělal a pak jí podával kapesníčky aby si... Dík řekla a šibalsky se usmála. Teď je to jiné. Utírá si si slzy a smrká a... Není k utišení. No potěš teda... Ach! Pane!! Co činiti??? Žádná odpověď... Pak háže zmáčené kapesníky na podlahu a já jí podávám další. A další. Nevím jak dlouho to trvalo ale nakonec se uklidní. Vypláče. Co...? Chci se zeptat ale umlčí mě svým psssst! Chceš obejmout? Ptám se dál. Ano odpovídá. Shrnuje svou přikrývku a vniká pod tu mou. Nic proti ničemu ale_! Od večera jsme oba nazí! Cítím její prsa na své hrudi a ona musí cítit mé znovuvzrušení a já cítím její chvění a tep a dech a... Ona a já a ona já a... 

Chceš se pomilovat? Ptám se jí...

Ano.

Ale!

Teď to bude po mém!!!

Zůstaň dole!

Ach. Jediné co musím je: Poslouchat co mi řiká!

A pak... Zkušeně si najde to své a plynule a neochvějně si dělá to co chce. Nasedne a vzdychne a pohodí hlávkou tak až vlasy zavíří v divokém rytmu. Opře si dlaně o mou hruď a... Dáma na koni prostě. Dívám se na ni jak si to užívá a jak se jí přitom ňadra přelívají tam a zpět tam a zpět tam a... Oči má zavřené a rty sevřené. Přesto však z nich čas od času zazní tlumený vzdech. Připadám si jako ve snu. Až na to že tohle je tak neskutečně skutečné že_! Zase mám vyvrcholení do ní... A naprosto netuším jestli to vnímá protože se houpe a vlní a vzdychá a vůbec všechno to všechno! Dál! A dál! A dál! A i mně stojí dál! A tak jedeme dál!! A láska má děj!!! Je to neuvěřitelné ale po nějaké době se udělám podruhé. Teprve pak otevře oči a... Usměje se na mě. Děkuji zašeptá a položí se na mně. Děkuji? Řikám já. To já bych měl děkovat! Ale zase slyším to její pšššš! Tiše. Nemluv.

Mlčím.

Pak ze mne vyklouzne ale ještě před tím si ze stolku sama bere hrst kapesníčků bo... Ach. Newim no ale přijde mi že se to děje někomu jinému. Že tohle je až příliš neskutečné na to aby to mohla být pravda!

Hledám pak její ústa abych je líbal líbal líbal. A je to vzájemné. Kdyby se někdo ptal jak dlouho to trvalo tak... No. Co je mu po tom?!?!?!

Je sobota ráno a... Máš hlad?! Ptám se jí. Ano. Tak to ale budeš muset jet se mnou nakoupit do tesca!

ŘEHTÁME JAKO KONĚ!