Samota

Samota je tento měsíc můj kamarád, 

i když nemám pocit, 

že mě nikdo nemá rád. 

Před lidmi jen předstírám.

Točím se dál v konverzacích,

ani nevím proč. 

Je to jako nikdy nekončící kolotoč. 

Chtěla bych jen v klidu,

s kávou sedět v tichu. 

Je to špatné?

Pravdou ale zůstává, 

že před světem se schovávám. 

V tomto čase zjistuji, 

že nevím, za co bojuji. 

Co vlastně chci? 

Netuším. 

Jen se topím v rozhodnutích,

nevím, kdo jsem já.

Baví mě vést rozhovory?

Předstírám, že rozumím,

I když vlastně netuším.

Fakt mě toto psaní baví?

Z těch otázek jen mě mrazí.

Jak na to všechno přijít mám? 

Když člověk přece nemá býti sám.