Přízrak naděje

Jesení dějin táhnou městy

Přízraky hodnot, prdy dřevěné

Papírovými džemy mažou cesty

Když prochází přes dveře zavřené

Naděje vraha, že ho nedopadnou

Naděje fízlů, že zavládnou Petrovští,

Že se jim vrátí místa, jež už chladnou

Na kterých zdáli se tak strašně obrovští

Až zbyde z života jen pouhý malý vřídek

A místo pohřbu budeš mít pohříbek,

Kterápak by se tě o tohle prosila?

Takových přece může mít celou bednu!

Hodiny právě bijí jednu

hodinu – jasná přesila.