Pláčeš..

PLÁČEŠ...

Pláčeš, a vím, že je to kvůli mne,

já chtěl lásky víc, než můžeš mi dát...

pláčeš, a je to v tmavé půli dne,

na mokrém polštáři budeš teď spát...

Stačilo málo, a bylo to v pohodě,

stačilo málo, a náhle Tě prohrávám...

to, na čem záleží, nechal jsem náhodě,

tomu, oč neběží, svou sílu rozdávám...

Něco se zlomilo a spadli jsme dolů,

zase nám poroučí zlá paní nálada...

na míle vzdálení jsme tady spolu,

a naše láska zas dostává přes záda...

Tohle jsem nechtěl a vím to, že ani Ty,

pláčeš a Tvá ústa chutnají slaně...

jako dva zbrojnoši, ukrytí za štíty,

čekáme, kdo první pozvedne zbraně...

Lásko, zas blbnu, sám ani nevím proč!,

teď strach, že Tě ztratím, hrdlo mi svírá...

zmatených myšlenek šílený kolotoč,

bouří v mé hlavě,  když Tvé slzy stírám...

Odpusť, má milá, že pláčeš tu kvůli mne,

já chtěl lásky víc, než můžeš mi dát...

a teď se stydím v té nejtmavší půli dne,

na mokrém polštáři budeš teď spát...