Odboj

Jsem trošku líný.
Jsem ale toho názoru, že když už se z jakéhokoliv důvodu pracuje, má se tak činit co nejlépe.
Také za dob reálného socialismu jsem se snažil dělat každou svoji práci dobře.
Mnohdy se mi to podařilo.
Tím jsem se ale zařadil mezi mnohé, kteří jednali stejně a režimu umožnili přežívat.
Co se odbojové činnosti týká, brblání v uzavřeném okruhu lidí, kterým jsem věřil, a oni věřili mně, jako odboj nevnímám.

Můj spolužák se střední školy, lempl na hlavu i ruce, nepoužitelný pro žádnou práci, veliký verbální odpůrce režimu, byl podle dnešní optiky, lepší varianta pro nynější, tehdy budoucí dobu.
Nevím, jestli princip, za který po změně politických poměrů se část volených vyvolených zasazovala, byl uzákoněn. Totiž princip, že i odboj hubou je rovnocenný odboj proti reálně socialistickému zlu.

Můj jmenovec ze střední školy by potom nebyl jen nepoužitelný kus, ale byl by především statečný odbojář, a pokud byl někde zaměstnán, i partyzán-sabotér.
Já jsem tento model odbojáře nebyl.
A kdyby jen to!
Jsem rád, že to tak bylo.