Nezamykej

 

V duchu si říkám 

občas po setmění 

znění všech snů 

které jsem v knihách posbírala 

jak velká, větší i malá

hlavně ta malá místo spaní 

žila si příběhy z písmen 

pod peřinou 

a nade mnou 

hlídal mi brácha tmu 

jak jeden z Bajajů 

a čekal, dokud nezhasnu 

....

 

Pak ... zhasl on

....

 

V příbězích, zdá se

sestra v tom čase ztratila se

a žije tu se mnou na pomezí

občas 

občas to mrzí

 

a kdo je ona? 

a kdo jsem já? 

 

v bludišti z písmen tápu

ale netopím se 

 

ústa zamknutá zevnitř 

na sto západů

mlčení bez východu 

hltaná slova tlačí v jícnu 

do bublin nadechnutí 

bolí to 

bolí 

 

povol ty zámky 

úlevným pohlazením 

odpusť si konečně 

chtěj se mít 

měj to co máš 

napřim se

hrdě

stůj 

 

a hrdě 

jdi 

 

křič 

plač 

zpívej 

 

nezamykej

 

---