Nádražní bufet III

Dobře se mi zavzpomínalo na pár míst, kde to byla obdoba toho, o čem píšeš, a taky na jeden spíš kiosek, kde jsem byla aktivní ještě jako mladá slečna a dokonce jsem se tam docela šťastně zamilovala. Tvé bufetové podání se mi moc líbí, trochu mi připomíná Hlaváčka a Gellnera. 

Já častěji otvírám tvoje dílka než lahve s alkoholem. A zatím jsem si nepovšiml, že by na mně tato činnost zanechávala nějaké devastační účinky. (mrkací smajlík)

Jamardi,

do nádražního bufetu, o kterém píšu, chodívala spousta lidí z blízkého okolí. Bufet byl na malém nádražíčku na okraji města a opilci z periferie to měli kousek. Chodívali jsme tam občas pro chleba a rohlíky a tak vím, že někteří pánové a jistá dáma tam často seděli od rána do večera... Nejspíš je to moc bavilo a užívali si to, ale je fakt, že postupně začali umírat jeden za druhým a nakonec umřel i provozovatel bufetu, tedy "hospodský", ačkoli mu ještě nebylo ani padesát. Teď je bufet už řadu let zavřený a prázdný a protože má pověst jaksi prokletého lokálu, nikdo nemá odvahu obnovit v něm provoz.

Když chodívám kolem, vždycky si vzpomenu na Zolův román Zabiják...

Tu radost z tvůrčího úspěchu kazí vědomí, jaká je to smutná pravda, o které píšeš.