První den zimního času

Neviditelní akrobati trusí podzimem roztrhané postroje

 pletou se pod oči jak stříbrem ostnaté rovnice

 Čas stíhá z příkrých stínů do kolejí vykované orloje

jízdní řád u zastávky chytil rozfoukané pramice

 Dole v Delfíní ulici dnes na břehu nemlčí rybáři

 hladina nerušeně mlží hřbety ryb tiše zalabutěna

Už od září kopíruje zrání vody tuhým veslům do tváří

a přítomný den se tváří jako nepřítomná změna 

Psí stezky v parku už pokropili křehké slzy sušeného času 

nad hlavami ospalých stromovišt doutná vychlazený modrý stoh

 Večerník chytil do ciferníku oka stromem upustěnou řasu

 a ve větvích se letos před pátou naposled zahoupal oranžový buvolí roh