Pět vůní popela

Noc ve tmě 

 

Dnes osvětlila zář ze plamene rudého,

kde otrávených těl dlí zášti chladné sídlo;

tím počal černý tep zjizvených srdcí krví

v šepotu sterý šum i vznítil strachu dým,

dnes v katakombách tem sám plašil Běsy stín.

 

 

 

Smrt hlubin

 

Kosatky dravé zlobou vášně zpité

jak stíny kroužily kol krvavých stop lodí,

za svoje mrtvé lovem odplat chtivé.

 

Tím v hlubinách, kde tma a plechy ztěžkle hřměly,

ozvěny zahřměl hrom ke hluchým tichý kvíl,

tím v žalu stíny vin k hřížení se skonily.

 

 

 

Potopa

 

Ve srdcích duněl hřmot, obzoru černý pláč,

když z modrých stékal úst popelu sníh a saz,

burácel vichřic běs, až zapraskala hráz, 

plul přívaly mrak těl a zsinalý zhoust pach.

 

Nakonec zchladla krev, v ní zmizel všeho cíl,

jen v dálích nářek soch ve sterou krev se vpil.

 

 

 

Na hranici prozření 

 

Vzplanutím vychladlých spálenišť  tklivý zrak

plameny prozření pálil nov, dehtu mrak,

tajemství ze strachu a beznadějí splín;

plápolavě též štkal v paměti schřadlé stín,

bez hudby tančil v ní planoucí bludný zjev,

ztracený v krvavém jezeře, temných snech,

opile zalknutý v zsinalé závěti,

zaživa upálen v uhelném vzplanutí.

 

 

 

V žaláři Slunce

 

Shoříval večer za mlžného chladu luny

a zpoza mračných vln se chvělo očko rudé,

květ noci chřadnul jím do rytmů mlunné struny,

když lístky okvětní rděly se jak sklo žhavé,

ostrého světla střep tmy páral plátno jemné

a meluzíny též utichla loutna v mlze.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---