Generace

řítím se do temný díry

okreska někde ve středočeským kraji

řítím se do úplný černoty

nevyznačená krajnice, žádný patníky

tak jak to zlatý český ručičky uměj

 

but I am not a killer on the road

nejsem uhrovitý mladík v tátově audině

nejsem smažka se zákazem řízení

nejsem manažer v autě na operák

jenom spěchám domů

od sousedů mi právě volali

že moje dítě tam přichází o rozum

my darling child

přes slzy nevidím pořádně na cestu

 

What’s wrong with all these young people?

Youtube, Instagram a Vošap jim žere mozek zaživa?

 

povídám to mojí starý mámě

sedíme zlomení v pase

v prázdný hospodě

kam dřív chodili chlapi na pivo

ale teď asi doma čumej na Netflix

 

vypráví mi o jejím tátovi, mojem dědovi

jak v Sachsenhausenu makal v kamenolomu

jak mu německý komunisti, co tam byli od 33týho, zachránili život

když ho šoupli na marodku 

před německým SSákem, co si na něj zasedl

 

vypráví mi o tom, jak se po válce budil ze spaní, že je v lágru

a jak se mu v lágru zdálo, že je doma

vypráví mi o jejím dědovi, mojem pradědovi

příběhy z italský fronty z velký války

 

řítím se do temný díry

 

Would you spare my blood from all the suffering?

 

 

říjen, listopad 2024

 

 

Summary generated by AI:

The poem, written in Czech and English, explores the anxieties of a parent rushing home to a child in crisis. The speaker’s frantic journey is contrasted with memories of their family's past: their grandfather’s experiences in a concentration camp and their great-grandfather’s time in the Italian front during World War I. The poem questions societal influences on youth while highlighting the enduring power of familial history in the face of personal turmoil.

---