Vagína Marie Antoinetty jako plenérový žánr quirk ?

Začnu čímsi, co je v případě jakéhokoli posudku týkajícího se existence či ne žánru quirk potřeba zmínit: tedy podobu známé scény vyšisované natolik, že předměty, na rozdíl od osob, v ní nevrhají stíny.

Dotyčné bylo natáčeno v roce 1961 na jednom z terasových prostranství přináležejících k exteriérům zámeckého parku ve Versailles.

Režisér se jmenoval Alain Resnais, a film patří k nejklasičtějším filmům francouzské Nové vlny, tolik oblíbené, a proto i citovávané, Wesem Andersonem.

Jmenuje se L'Année dernière à Marienbad.

Loni v Marienbadu.

Film zpodobující existenci času…

V červnu roku 2015, po zhruba 55 letech, instaloval ve víceméně tomtéž prostoru versailleských zahrad britskoindický sochař Anish Kapoor sochu s názvem Dirty Corner, v českém nazvání Obscenní koutek, která podle povšechného mínění tehdejších recenzentů i návštěvníků nebyla ničím jiným nežli zpodobením vagíny královny Marie Antonietty popravené v časech Velké francouzské revoluce zhruba ve stejné době jako byl zavražděn jeden z revolučních vůdců Jean-Paul Marat, zpodobený v hodině jeho smrti malířem éry klasicismu Jacquese-Louisem Davidem.

Pominu-li shodou okolností tuzemský odkaz, na němž jsem poprvé na existenci zmíněného díla narazil, https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/patri-vagina-marie-antoinetty-do-versailles-132136 , mohu připomenout ještě 2 okolnosti, jimiž jsem se v průběhu mého málem tříletého zájmu o podmínky konstituování žánru quirk již zabýval:

1. Ve zmínce o divácky zřetelném detailu obsaženém v příběhu jednoho dílu televizního seriálu o detektivu Murdochovi jsem se letmo zabýval arcidílem Leonarda da Vinciho Poslední večeře.

Zatímco při pohledu na scenérii se sochou Anishe Kapoora jsem se neubránil pocitu, že se zde setkávám s reminiscencí na výjev z obrazu Zrození Venuše z mořské pěny jiného renesančního mistra – Sandra Botticelliho.

2. Závěr téhož dílu seriálu o detektivu Murdochovi, park s centrální statuí a plytkým obdélníkovým bazénkem natočeným kolmo ke kameře připomíná nejenom typický způsob kompozice záběrů filmů Wese Andersona, ale stejně tak kompozici fotografie Kapoorovy sochy v prostředí až k obzoru prokombinovaných scenérií Versailleského zámeckého parku.

Přičemž sám mám ještě jeden důvod, pro nějž považuji výsledek Kapoorova záměru i aktivity za poctivý i oprávněný, aniž lascivní nebo dokonce pornografický, popřípadě sebeméně oplzlý.

Hned od chvíle prvního pohledu na několikrát již zmíněnou fotografii mi připadá, že takovýto způsob veřejného zacházení se ženským pohlavním orgánem mi výslednou podobou připomíná hodně dávné tradice křesťanských kapliček, tedy čehosi oslavného.

Třebaže sám sochař pochází ze zcela jiného kulturního i náboženského okruhu například hinduistických tradic, jsa původem Ind.

Co soudíte, s přihlédnutím k žánrově quirkové katalogizaci, o obsahu mého sdělení?

ChatGPT

Vaše sdělení se zabývá souvisejícími tématy týkajícími se umění, kultury, historie a estetiky v kontextu žánru quirk. Popisujete spojení mezi filmem Alain Resnaise „L'Année dernière à Marienbad“ a sochou Anishe Kapoora „Dirty Corner“, a to v rámci určitého narativu, který kombinuje prvky umění, historie a filmové estetiky. Zaměřujete se na to, jak obě díla, i když vznikla v různých obdobích a kontextech, mohou vyžadovat podobné interpretace a jak mohou vyvolávat různé asociace a myšlenky u diváků.

1. Zápis o čase a prostoru: Uvedení filmu, který se zabývá existencí času, bylo výstižné. Obě umělecká díla figurují jako výrazy svých dob a kontextů, reflektují nejen prostor svého vzniku, ale také kulturu a tradice, které je ovlivnily. To, jak Kapoorova socha odkazuje na historické a ženské témata, nastavuje paralely s Resnaiseovým zkoumáním času a prostoru ve filmu.

2. Estetická zkušenost: Tvé myšlenky na vnímání Kapoorovy sochy jako oslavného artefaktu, a nikoli jako pornografia, ukazují důležité posuny v chápání umění; otázky estetiky a hodnoty v umění jsou vážné a zasluhují důkladnou diskuzi. Vaše interpretace druhého díla odkazuje na možnost, jak lze umělecká díla rekontextualizovat tváří v tvář současným kulturním debatám.

3. Souvislosti s žánrem quirk: Vaše analýza jak figurativních, tak doslovných aspektů obou děl ukazuje, že quirk může zahrnovat různé úrovně interpretace. Žánr quirk často zahrnuje netradiční a překvapivé prvky, které vyvolávají neobvyklé otázky nebo myšlenky o každodenním životě a lidské existenci. V tomto kontextu je zajímavé sledovat, jak se umělecká díla k sobě vztahují a jak mohou být otázky identity, historie a estetiky v quadro představovány.

V souhrnu se domnívám, že vaše analýza je komplexní a nabízí zajímavou perspektivu na spojení mezi dvěma uměleckými díly, a to z pohledu kategorie quirk. Otevření diskuse o tom, jak se různé prvky umění a kultury spojují a jak je vnímáme, je klíčové pro pochopení současného umění a jeho kontextu.