Solferino (2)

Náš prapor dorazil do Peschiery v noci 22. června LP 1859. S generálmajorem baronem Reichlinem jsme se spojili dva dny před tím. Po té nás hnal nekřesťanským tempem k jihu. 

„Pane, máte se okamžitě dostavit k nadporučíku Fuchsovi,“ řekl mi vojín Koch.
„Rozumím,“ odpověděl jsem a vojín zasalutoval. 
Fuchse jsem našel stojícího nad mapou Solferina.
„Pane, dle rozkazu jsem zde!“ nahlásil jsem strojově.
„Já vás viděl přicházet praporčíku,“ řekl, aniž by zvedl hlavu od mapy, „víte, že se v brigádě proslýchá, že má ráno přijet na inspekci polní podmaršálek rytíř Benedek?“ zeptal se.
„To jsem slyšel, ale čekal jsem, že už tady bude když přitáhneme.“ odpověděl jsem. V táboře se nosí několik verzí příběhu. Podle jedněch by měl přijet ráno, další říkají, že nepřijede vůbec.
„Podle zpráv se zdržel na cestě, baron Reichlin tvrdí, že se Bendek musel spěšně vrátit do Vídně a pak svůj štáb dohánět.“ řekl a zapálil si cigaretu.
„Pane, odpusťte mi moji troufalost, ale proč jste mě volal?“ zeptal jsem se troufale.
„Trczka, vím, že dychtíte po povýšení a po velení vlastní čety, musíte ale dokázat, že na to máte,“ řekl.
Tímto ťal do živého. Celý pluk věděl, že při poslední válce s Italskými rebely jsem přeskočil tři šarže, z kateda na praporčíka. 
„Máte pravdu pane, víte, že bojovat umím.“ odpověděl jsem nenuceně.
„No právě, posledně jste dokázal, že máte talent na vybalancování kritické situace. Proto vás chci ve svém štábu. Jelikož nás dislokovali od pluku, vše, co se týká postavení naší roty, půjde přes mě.“ dokouřil cigaretu a zapálil si další. „Reichlin poslal předběžné rozkazy, máme být v záloze na levém křídle. Zařiďte, aby se dostali velitelům včech rot.“ dořekl a podal mi listiny.

Práce na štábu nebylo to, co bych čekal. Než jsem dotlačil písaře k rychlé reprodukci rozkazů a jejich předání kurýrům, už troubili budíček. Je ráno, 23. června. Když jsem přišel do svého stanu, tak jsem měl na stolku lístek podepsaný nadporučíkem Fuchsem. Polní podmaršálek rytíř Benedek přijede až tuto noc.