Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOhlédnutí
26. 06. 2002
10
0
1838
Autor
Backdoorman
Plochá slova lásky zadrhávají na patru
ale volání k nenávisti překračuje stěny
Za žulovými deskami na okrajích stél
mine i sebestarší hrob
Dříve jsme často volávali na krásné lvy
hrdě vzpřímené jako lidské sny a rostli jsme
spolu s našimi těly
A možná jsme byli i krví našich cév
Neznal jsem slavné básníky, diktátory a šílence
kteří mě bez ptaní vyrvali z mého dětství
Ukázali mi rozlehlost lidskosti i mohutnost smrti
před kterou jsem se dříve styděl
a chodil po špičkách když nahlížela do zahrad
Angioletto
25. 08. 2002
trochu "royptýpená" ale moc heyké obrazy...snad to s těmi cevami bych nemusel ale stejně je to supr...zase.
********
Trochu mne ruší vlastní neznalost, co je to - koho čeho - stél? Jsou to velmi působivé obrazy, ale pokud mají hlubší společnou souvislost, uniká mi, což ale může způsobovat chyba na přijímači, nikoliv vysílači. *