Štěstí je prdnout si a neposrat se (III)

V první řadě je dobrý vědět, že to, co vyprávim není ani stížnost, ani obvinění. Vyprávim to, dopodrobna, aby si všichni uvědomili, co za paseku napáchá neláska rodičů, že krev fakt není voda a že, pokud nechcete svoje děti milovat, radši je fakt nemějte. I když každá tragédie se časem stane veselou příhodou, pokud při ní někdo nezemře.

Tak veselá příhoda. Objednala jsem si u Bonprixu kecky, protože ty moje už se rozpadly. Vyndala jsem je, obula jsem si je, levá mi připadala menší, ale i tak mi byla, tak jsem v nich odešla domu. Doma jsem je prozkoumala pečlivěji a zjistila jsem, že pravá je 39 a levá 37. Objednávala jsem 38. No, průměr jim vyšel. Tak jsem tam dneska volala a navrhla jsem jim, že ta 39 je fajn, ať mi pošlou levou 39 a já jim pošlu levou 37. No to jsem si dala. Mi to přišlo, jako nejjednodušší řešení. No neni. Musim to normálně vyreklamovat, jako celej PÁR. Vyplnit jim ten reklamační papír a poslat jim obě a oni mi pošlou zpátky obě. Možná i stejně velký. Povim vám, kdyby to bylo o číslo, nechám to tak, chodit v nich můžu. Ale dvě čísla jsou už fakt poznat, takže jdu vyplňovat reklamační protokol a jsem nasraná.

Druhá veselá příhoda. Vzhledem k tomu, že mi je v poslední době fakt dost zle, pan doktor mi poslal Rivotril (řikám mu důvěrně Erko). Já, totiž, taky po Erku spim. Prášky na spaní mi nepomáhaj, já potřebuju vymést myšlenky z lebky. A to Erko dělá. Taky mi na něj nevzniká závislost - lety prověřený. Takže jsem si brala večer dvacítku Erka. A přestala jsem chodit. Teda ne úplně, jako tehdá, ale motala jsem se nepříčetně a do schodu mě noha nevytáhla. Ani jedna. Ani z gauče mě nezvedla. Ani dvě. Tak jsem Erko spláchla do hajzlu a zase nebudu spát. Teda pan doktor mi poslal jiný, že prej chodit budu, tak jsem zvědavá. Tuhle mi dal Dogmatil, že potřebuju ten dopamin, no a přestala jsem spát. Úplně. Týden trvalo, než jsem si přečetla příbalovej leták a tam bylo, že se to má brát naposledy v 17:00, protože by to mohlo způsobit problémy se spaním. JÁ TO BRALA JEN RÁNO!!!! A podařilo se mi v celku každou noc naspat max hodinu. Jinak to byly mikrospánky. TO BYL STRAŠNEJ TEJDEN!!!!!! Teď čekám, kdy za mnou přijde Lachesis a bude něco chtít. Aury teda nevidim. (Stephen King, Nespavost)

Předevčírem jsem byla se smetím a potom za rohem pro cigára (7 kusovek za poslední kovy), tak včera jsem byla ráda, že prší a můžu poštu odložit na dnes. Jenže potom jsem dostala chuť na cigáro a bylo pět a pošta měla jen do čtyř. A tak jsem se nechala odvézt na hlavní poštu, ta měla do sedmi. A podraz! Na hlavní poštu se musí tři schody A NENI TAM ŽÁDNÝ ZÁBRADLÍ????? Jenom sloup. No tyvole. Tak to byla šichta. U přepážky jsem požádala o někoho, kdo mi pomůže aspoň dolu z těch schodů (dolu je to horší, než nahoru) a pani mi ukázala, kterýma dveřma jít, kde nejsou schody, ale kopec pro vozíky. Ufff. No jo, jenže zase to bylo o kus dál, žejo. A já bez vehiklu. Čili jsem se domotala do taxíku, tam upadla na sedadlo (dokázala jsem upadnout až tam) a chtělo se mi brečet. Tak jsem si nechala dovézt jídlo a cigára taky, páč už bych nikam nedošla.

Dneska mám téměř permanentní křeče ve stehnech a občasný v nártech. Takže do tý lékárny zavolám a stavim se tam zítra, pokud se postavim.

Ono je to, totiž tak, že jsem se před osmi lety ocitla v invalidním důchodu, protože somatizace. Somatizace je slovo, který jsem vymyslela a potom jsem zjistila, že už ho vymysleli dávno jiní, což se mi stává. Stejný to bylo se slovem invalidkyně, třeba. No to je jedno, prostě nejsem Dobrovský, ale vidím to pozitivně, já, totiž, vymejšlim dobrý slova. Tak dobrý, že napadají i jiný lidi, nosočistoplena bylo blbý slovo.