Konec světa

Rudá krev pryští z prsu, 

mléko to zhýralců a zatracených.

Ptáci v mdlobách padají k zemi, 

v mrtvolných křečích vyvrhují obsah volat. 

Obraz pro mne tak všední a reálný,

reálnější než žiletkový drát protkaný dlaní. 

Než hřeb v oku hnisajíc,

slepotu nesouce a tělo rzí tráví. 

Král bláznů střepy brouzdaje se, 

korunu z trnů, přibyt ke kůlu. 

Křikem bortí zdivo okolního světa, 

najednou ticho zhostí se v prázdnu, 

Konec věků se blíží,

těžko plakat někdo bude.

Aniž naplněný osud jest, 

kdo zbude opečovávat půdu.

Kdo dýchat plynou směs, 

nebe ztmavne, není hvězd. 

Ničehož nic není nikde…nikdy již.