Skok do tvrdé vody

Zajati podzimkem bloudíme pod jesení

Jenž stářím zdrobněla na pouhou „jesenku“

Zhuštěnou dětstvím, v němž se i Bůh často mění,

Když není na jízdné, tož aspoň místenku…

Zajatí jesení, bloudíme pod podzimkem,

V zarostlých měsících, těžkých jak smrtný puch,

Jak noční stolek s rentgenovým snímkem,

Sloužícím důkazem, co zmůže ztvrdlý vzduch.

Chvějí se topoly z odraných větrolamů,

Krotitel Listopad si otevřel lví tlamu

Prosince, což nejlíp lze vyjádřiti v notách.

A vsunul hlavu tam, kde končí jeho chtíče

Jako když vnoří se doutnáky do Botiče

V jediný potok, do něhož se může vstoupit v botách.

(ze sbírky "Na pěšinách")