VEŠEL...

Tak vstoupilo to do domu
Otevřel jsem tomu
Já, chladem zkroucený
Chyba prohnilé lávky
Prosté slabošství mého bytí
Jaká krása!
Pokrylo mne smrtelné lidství
Zhnusenost v podvědomí
Které bodá v mozkomíšním moku
Když pohneš prstem

Stačil bledý tvar v okenní tabulce
Pouhá šedivá šmouha a šum
Pusť mě!
Pusť!
No táák...!

Strach páchl kolem ohně
Chtělo mě to popadnout
Klapot spárů do starobylosti
Kreslil stopy temna do podlahy
Vytřese mě z kůže
Tady ve světnici
Touží mě zbavit fyzična
Ostrá bolest a bezuzdná krutost
Která kdovíkde pramení

V podvědomí?
Nebo ještě hlouběji pod ním?
Zní to drásavě
Kdy praskají ohryzané kosti
Opadává zhnisané maso
A prázdné důlky
Vytlačené tlakem hřmotných pazourů
Skanou v slizké hmotě v chuchvalce prachu

Co mám dělat?
Jak uniknu...
                    ...sobě