Celerové víno

...těžký krok starou zahradou a ruce se třesou únavou,nebe je čisté a soumrak se blíží...
Porost bují a Arnošt je znaven stářím...zahradu již nikdo neseká a dřevěný plot kolem podléhá času.
Beroucí rýč a poslední silami obrací půdu,vzpomíná na mladá léta ...bujaré děvy tančící ve vinném opojení,mládenci
pádící na koni ve stínů stromů,lesníma pěsinama,voňavýma hájema až na kopce kde je vidět do dálek.
Arnošt,šoupavým krokem kráčí kolem statných Meruní,Višní a tiše si prozpěvuje....
Slunce zapadá a na stole se v paprscích třpytí láhev nedopitého celerového vína.Vůně léta proudí krajem.
Stmívá se a vše zahaluje opar a mírný chlad , vůně posečených luk,záblesky světlušek dotvářejí magickou atmosféru.
Domky se rozsvěcují září petrolejových lamp a Arnošt usedá ke stolu zapalující si dýmku.
Oblak kouře tvoří obrazce nad zahradou a poslední doušky vína vhání do Arnoštovy duše klid......nastává noc.