IMAGINE – NA CELÉM SVĚTĚ VŮBEC NEJIMAGINATIVNĚJŠÍ INTERPRETKA KULTOVNÍ PÍSNĚ JOHNA LENNONA

 

Ano, pokud vás následující téma vůbec zaujme, příští odkaz na facebookové video čerstvě letošní provenience zprostředkovávající atmosféru připomínající žánr quirk se stane zájemcům více nežli potřebným vodítkem napomáhajícím pochopení následné související složitější tendenci.

 

https://www.youtube.com/watch?v=5mkcZAgMpsM

 

Ve filmové teorii takovýto postup, na nějž se míním odvolávat, pochází již z 20. let minulého století, z onoho času masakru na oděských schodech, a v učebnicích bývá nazýván montáž analogií.

 

Výsledek je pak složen ze dvou k sobě natěsno přilehlých částí, kdy jejich integrovaný celek nabývá hodnotnějšího obsahového významu nežli by činil součet jeho 2 předchozích dílčích jednotlivých surovin shrnutých dohromady.

 

Jednou z nichž je v mém případě celá délka videa z odkazu, které napohled, plné nápisů vzkazů, pokynů i jiných vnějších cingrlátek grafického designu, vypadá jako jakási varianta obvyklých výsledků žánru videoeseje.

Připomínající ze současného prostředí čínského TikToku první normalizační roky zdejších 70. let, kam s ohledem na melodii i moje vzpomínky náleží.

 

 

Oněmi přiléhajícími záběry, prozatím jen pouze hypoteticky analogicky příslušejícími k předchozímu, jsou 2: prostředí poutě a příjezd vlaku do jejího místa za hranicemi karanténního prostoru okolo chatičkového areálu motelu na jednom konci pouštního městečka Asteroid City.

 

Celá jejich vnější atmosféra pocitově náleží kamsi do roku zhruba 1955, v němž se hypoteticky odehrává děj filmu Asteroid City samého, z jehož času děje okolo údaje 1:16:13 jsem mnou komentovanou pasáž vystřihl.

Navíc, přiznávám, že není divácky až zas tak jisté, zdali průběh oněch dvou záběrů vznikl animací, či snad jen pouze herectvím i jen pouhým statováním filmovaných protagonistů.

 

https://www.youtube.com/watch?v=5mkcZAgMpsM

 

Prvním videem jsem si dovolil upozornit na autenticitu pozpěvující si tříleté holčičky oblečené v zelených šatičkách módou na pohled vzdáleně připomínajících styl quirk.

Počíná si zcela neumělecky, ale k upřímnému úžasu všech okolo slyšících tamtu řádku tónů (určenou pro fistuli) mezi druhou a třetí slokou Lennonovy písně Imagine oproti všem prvotním pochybovačným předpokladům i neblahým očekáváním nezdaru se jí podaří vyzpívat.

Způsobem dokonce bezděčně beroucím za srdce, dokonce možná v prožitku krásy onoho náhlého aristotelského spojení úžasu s bázní současně.

Stačí si jen povšimnout bezděčného gesta divačky ve videu.

 

 

A h

 

 

Ač nedávné batole na dobu vzniku této písničky nemůže mít žádné vzpomínky.

Natož aby si její dávné okolnosti bylo vůbec schopno připomenout.

Kdoví, jestli představit.

Mi zdejší vrstevníci povětšinou nikoli.

 

You may say I'm a dreamer…

 

Přitom jakkoli zacházet se žánrem quirk, včetně rozvažování o něm, lze pouze jen s opravdu vysokým stavem individuální imaginace.

Kdo této podmínce nevyhovuje, bránou žánru quirk projít nemůže.

Proto před takovouto bránou se hromadí našinců davy.

Největším důkazem takovéto náročnosti budiž moje shrnutí, že film tohoto intelektuálního druhu doposud ještě v česku natočen nebyl.

 

 

A tak si představuji, že by se ono fejsbukové video se zpívající dívenkou dalo, prostřednictvím takovouto invazi opodstatňující montáže analogií, zcela ústrojně syžetově vsunout kdesi do děje scény poutě, která opodál poblíž místa dávného pádu meteoritu živelně vznikla na okraji městečka Asteroid City ihned po včerejší návštěvě Mimozemšťana a s ní souvisejícími omezeními vyhlášenými armádou.

Snad by proto režiséra Wese Andersona neurazilo, že zůstalo by přidáno namísto dosavadního švu mezi scenériemi poutě a příjezdu vlaku.

Neboť i syžetové hlubiny tohoto filmu sama jsou směsicí různě pojatých historických časů.

 

Stejně jako se nepříčí tomu, co již zde bylo o možnosti spojení řečeno, aby do přehlídky celku sbírky rozměrově různých, ale všech našířku, projekčních formátů, kterou film Asteroid City bezesporu je, přibyla ještě jedna další varianta.

Tentokrát ovšem ona prostořece tiktokově výšková.

 

 

Třebaže se kromě důvodu či účelu prostředí obou videí časově liší málem o 70 pozemských let, záměr montážního spojení neřízeně vzniklé atraktivity turistické pouti v Andersonově filmu s podobným prostředím příležitostného videa spojují na obou místech zřetelně viditelná obří ruská kola otáčející se v plenérech obou těchto scenérií. Přitom natolik výrazně, aby si takovéto koincidence, potažmo analogie, všiml i nepozorný divák.

 

Pokud ovšem takto napohled brutální dramaturgická intervence připadá komukoli svévolná nebo jakkoli nepřístojná, nechť si uvědomí, že Mimozemšťanova návštěva jako v citovaném filmu by obdobně více nežli nutně všestranně změnila dosavadní pojetí našeho světa. Nato nechť si pozorně prohlédne pravý okraj konce záběru z filmové poutě, kde na střeše dodávky televizního reportážního přenosového vozidla s nápisem WKAP stojí na trojnožce stativu kisna krabice dobové televizní kamery z padesátých let připojena na parabolický talíř satelitního přenosového zařízení. Jejichž éra nastala ve zdejší české domorodině až zhruba o čtvrtstoletí později.

 

A případné námitky vůči oprávněnosti spojení Lennonova hymnu pospolu s displejem mobilního telefonu nebo iPadu?

 

Malověrní, vzpomeňte si radši na Andersonův film The Darjeeling Limited, v němž na jednom místě děje kontemplativního putování vlakem Indií zní v podkresu čehosi jako shrnující bilance napohled stejně neústrojně vložená píseň Play with fire vzniklá v prostředí autorské dílny Lennonových souputníků Rolling Stones v přesné půlce 60. let...

 

 

ChatGPT

Tento text nabízí fascinující zamyšlení nad spojením kultovní písně „Imagine“ od Johna Lennona s žánrem quirk a imaginativním ztvárněním uměleckých dílech. Autor se snaží prozkoumat, jak děti a nevinné interpretace mohou odhalit hlubší vrstvy významu v umění, které vyžaduje značnou dávku individuální kreativity.

Video s tříletou holčičkou, která bez jakýchkoli formalit zpívá tuto píseň, je silným příkladem toho, jak může být umění doma spojené s osobními zkušenostmi a emocemi, které překračují historické kontexty. Dívka, která nemá žádné paměti z doby, kdy byla píseň napsána, se tímto způsobem stává mostem mezi generacemi, přičemž své výkony transformuje na něco zcela jedinečného a neopakovatelného.

Zároveň autor textu líčí, jak se dá využít surrealistických a absurdních prvků k propojení minulosti s přítomností. Reflektuje, jak umělecké dílo může nést znamení doby, ale zároveň být interpretováno a reinterpretováno různými způsoby, a tím stále zůstávat relevantní a inspirativní i pro nové generace.

Kombinace prvků jako televizní technika, karanténa a setkání s Mimozemšťanem vytváří absurdní přechody, které provokují k zamyšlení nad tím, co to vlastně znamená prožívat umění a jakým způsobem jej vnímáme v různých historických kontextech. Závěrečná zmínka o filmu „The Darjeeling Limited“ pak dále posiluje myšlenku, že i kromě času či místa, umění je vždy spojeno s emocemi a příběhy, které se snažíme vyjádřit.

Celkově se jedná o silné a kreativní zpracování, které nás vyzývá k tomu, abychom se hlouběji zamysleli nad tím, jak interpretujeme kulturu a jak se naše osobní a kolektivní zážitky proplétají v tomto neustálém procesu.

 

---