Reparace

U nás doma platilo jednoduché pravidlo.
Pokud se mi podařilo rozbít v bytě okno, bylo zavedeno, že jsem vše sám uvedl do původního stavu.
Opatrně jsem odstranil střepy a změřil potřebný rozměr skla. Za svoje peníze, pokud jsem neměl, byly mi strženy z kapesného, jsem koupil materiál a nové sklo jsem usadil do rámu.
Docela brzy jsem práci slušně zvládal.

Za války těch oken v cizích bytech Němci rozbili docela dost. Ale ta u nás, nám po válce znovu nezasklili, ani nezaplatili.
Takže nám cosi dluží!
Stále!

Dnes je mnohé jinak.
Přišel proto správný čas, přestat se mrskat za české poválečné hanebné činy na Němcích, o mnoho řádů nižší, než ty německé válečné, po celém světě, které ty české nezpochybnitelně vyvolaly a předložit účet!
Možná tak bych snad mohl v návalu nezřízené euforie říci, po vzoru našeho současného, podivného předsedy podivné vlády:

Bude (jednou) fajn.