O rozhodování / O Madisonských mostech

O rozhodování / O Madisonských mostech     

U lidí se to tak stává 

a málokdo se tomu vyhne,

že když se jim někde lásky nedostává,

tak je to jinam tíhne.

To, co má, člověka netěší, to nové ho těší,                   

zda zůstat, či odejít pak řeší, ale jen tak nevyřeší.

Může žít jak v kleci, která dusí,

dělat jenom věci, které se patří a které se musí.

Mít jistotu, bez citu.

Nebo srdce poslechnout a cit,

 pak vášeň, lásku může mít,

co jen tehdy zažije, když ho někdo miluje.

Jít naproti tsunami s otazníkami.

Mít jistotu tam, kde je, i když jako v síti,

s kterou nejde hnout,

nebo se chytit naděje a jít za tím, co cítí?

Jak se rozhodnout?

Rozhodnout se nejde lehce,

na své blízké se ohlíží.

A i když to vůbec nechce,

buď sám sobě, nebo jiným ublíží.

Ať dáš všechno v sázku a rozletí se křídla ptačí,

nebo zvítězí jistota,

když potkáš pravou lásku, byť jen na krátkou chvíli stačí,

zůstane ti v mysli až do konce života.