Bude a bylo

Bude fajn.
Tak končila každá pozvánka na výlet na kolech, nebo běžkách, který jsem organizoval přes svůj blog. pro skupinu, časem posbíraných lidí.
Padesát bylo v adresáři, ale na trati jsme se sešli většinou v počtu do deseti, což je, jak armády dobře vědí, ještě nějak ukočírovatelný počet.
Po návratu, většinou druhý den, jsem popsal to, co se na výletě přihodilo, a celý článek jsem zakončil variací na dané téma:
Bylo fajn.

Toto:
Bylo fajn,
ale je již minulostí. Někdo umřel, vážně onemocněl, odstěhoval se, přešel na elektrokolo, nebo aktivity zanechal. Jezdím sám, nebo ve dvou, třech lidech a setkání na trati bývá jen věcí telefonu, nebo náhody.
Bylo ale zcela nezmizelo!
Stejně jako pan Ceplecha, kreslil do svých půvabných kreslených vtípků vždy Jezevčíka i já jsem plynule přenesl svoji frázi do mnohých svých dalších textů.
Fejetony, úvahy, texty bez literárních ambicí a jiné písmenné skulptury, které sestavuji, pokud násilí s tím spojené nevnímám jako příliš velké, i dnes končím:
Bude fajn.
Bylo fajn.
Nebude fajn.
Nebylo fajn.
Případně podobné variace.
I okem autocenzora probrané textíky by již vydaly na skromnější knížku.
Vydat, by:

(Ne)bylo fajn?