Džordžovo kolo

Pozůstalost

Džordžovo  kolo

 

Kolo amatérského spisovatele Vysočiny a žďasáka

Ing. Džordže J.S.

 

Autora budoucí knihy: „Magické zážitky ze Žďasu“

Ukázky na www.pismák.cz  pod autorem Džordž J.S. Tyto písemnosti jsou tam také. Viz. příspěvky poslední Krimi historie a Džodžovo kolo.

 

O knize viz leták.

Jetu smlouva s vydavatelem o vydání. Vše je finančně zajištěno. Ale vydavatel  SAŠA GR má moc práce a k vydání se má jako

mrtvý k sraní. A asi to vyjde až po autorově smrti, což je jedna z možností ve smlouvě. Veřejnost by ale měla Sašu GR popohnat, abychom se vůbec dočkali. (Tedy naše generace)

 

 

 

 

datum dražby kola s příběhem:

 jaro 2025 Bazar u náměstí, naproti Vesně. V případě velkého zájmu poblíž na hřišti Sokolovny

 

Dražící budou dcery.

 

 

 

Technický popis

 

Kolo dostal Džordž na vánoce k jeho 12-ctým narozeninám. Byl rok 1970.

Tehdy stálo 1250 Kč. Vpředu mělo štítek s názvem ESKA. Ve sklepě ho pak museli s tatínkem smontovat. S kolem jezdil Džordž do svých 62 let. Těch 50 let se pořád jezdilo s tímto kolem. Když něco kyxslo, tak se to opravilo a jezdilo se dál. A žádné další kolo se ještě nekupovalo. Ušetřilo se tím asi plno peněz.

Tehdy mělo ještě svícení dynamem. (Díly ještě k dispozici). Vše se ale za pochodu měnilo. Dynamo se opotřebovalo a upadlo. Bylo to nahrazeno svícením na baterky. Upadl i kryt řetězu. Když tedy byly dlouhé nohavice, použily se gumičky na nohy. Dejte si je na řídítka. Původní sedadlo bylo kožené a odpružené ocelovými pružinami. Pružiny únavou praskly. Sedadlo bylo nahrazeno modernějším. Asi 3x  se měnil vytahaný řetěz protože na zadním kolečku už přeskakoval. Měnilo se přední kolo. Když se jednou jelo ve třech, jeden na nosiči a ještě jeden na rámu, objevil se dolíček, kolo se zhouplo a ze zadního kola byla osmička. Dávalo se tedy zadní kolo. Zadní kolo se po opotřebování dávalo ještě jednou. Upadly řídítka. Daly se nová i s vidlicí. Gumové brzdové obložení přední brzdy se prodřelo asi 3x. Ale možná 7x. Kdo si to má pamatovat. Pak už se nevyrábělo a tak se vyřezalo a vypilovalo z hokejového puku. Ovládání přední brzy se měnilo i s lankem a ruční pákou. Původní těleso brzdy s pružnou zase opravil švagr z Veselí. Asi dvakrát nebo třikrát se ulomily šlapky u pedálů. Dávaly se proto nové. Dávala se odrazka na zadní blatník a odrazky do špic. Všechno si většinou Džordž dělal sám. Kolo je stále funkční a dá se na něm stále pohodlně jezdit. Nyní je promazané. Kdo maže, ten jede. Pamatujete na to. Je to retro se vším všudy a ještě s příběhem.. Budete zkrátka in. Příběh ježdění viz internet.

 

 

SSSS sss

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Bývalý konstruktér Žďasu Ing. Džordž J.S. = Ing. Jiří Sýkora napsal knihu: „Magické zážitky ze Žďasu“.

Zde dodatek předmluvy :

 Jak říká skromně se tvářící autor, písemnost není asi špičkově a dokonale vybroušené literární dílo. Ale jak prohodila jedna psychiatrická lékařka, má to dynamiku. Podle autora je to spíš  trochu technická zpráva, o tom, co je uloženo někde, v jakési hlavě. Zpráva se jen převlékla do podoby knihy s následujícím obsahem: Tvůrce knihy, Džordže, strojního inženýra, konstruktéra Žďasu, postihla paranoidní schizofrenie. Stal se tak obětí svých schizofrenních bludů a svých falešných vzpomínek. Jenže, kdo ví, jestli je to nemoc. Kniha popisuje jeho životní příběhy, které se mu vybavují, „snad“ ve falešných vzpomínkách. Příběhy vypráví o telepatickém průzoru do budoucna, které už nastalo. Dá se tak ověřit jestli byl průzor pravdivý. Příběhy jsou mimo jiné z prostředí Žďasu, strojírenského podniku ve Žďáře nad Sázavou. Jsou tu ale i jiné příběhy. Např. „Paranormální jevy na žďárské poliklinice“, nebo „Mimozemšťané v regionu Žďár nad Sázavou“, „Telepatická špionáž, tajní a mimozemšťané“, „Telepatický průzor do budoucna v technické praxi|“ a „Jak mágové zachránili Žďas před ekonomickým krachem“. V knize je i o telepatickém kontaktu rabína Löwa (1525-1609, tvůrce Golema a vůdce pražských židů), se žďasáckou konstrukcí investic v roce 1988. To se dá dohledat a i ověřit. Jen se do toho bádání a pátrání pustit. Kniha má celkem 83 kapitol a je ilustrována obrázky kosteček, jejich sestavami a kulovým kloubem z kostky 10x10x10  a kostky 6x6x6. Obdoba Rubikovy 3x3x3.(Autorův konstruktérský počin ve spolupráci s počítačovým grafikem – konstruktérem.)  Aby čtenáři jen nečetli, ale i přemýšleli, skoro každá kapitola končí otázkami: Byla to blamáž autora? Nebo to byl výplod chorobného mozku? Nebo je to realita? Kde je pravda?

Při psaní ale autora knihy, Džordže, postihly zdravotní problémy. Jeho mozek začal s obtížemi vydávat pracovní povely. Je to takzvaný kognitivní deficit. Autor si ale všechno začal, „snad“ chorobně vysvětlovat: Příběhy jsou vlastně prozrazování principů telepatické špionáže. To se nelíbí tajným službám a začnou autora likvidovat nervově paralyzující látkou bez zápachu litou do jeho lůžka, aby nic neprozrazoval. Proto ty potíže s vydáváním pracovních povelů. Přestože mu mozek funguje jen s obtížemi, knihu nakonec i s tímto postižením dokončí. I když to bylo vždy jen pár řádků za den. Trvalo to 20 let. Kniha má dva dovětky: Pohled a zážitky schizofrenika a prozrazování technologií telepatické špionáže a telepatického terorismu tajných služeb -Bude v prodeji: Antikvariát Mlha: www.ESHOP.MLHA.GR     Žďár nad Sázavou   Proti bazénu. Díla i na internetu pod Džordž J.S. na www.seznam.cz

 

1

Hláška prvního vydání

Neoficiální informace o této knize

Magické zážitky ze Žďasu

Autor Ing. Džordž J.S.

(Vsunuto dodatečně po vydání a začátku prodeje)

O této informaci musím tvrdit, že je to blamáž, aby mě nezavřeli.
Náklad této knihy 500 výtisků jsem vydal na vlastní náklad s příjmu invalidního důchodce plus možná (ne)-získaná dotace Žďasu. S knihou je to ale jako s nelegálním výtiskem knihy Mein Kampf. (Legální výtisk je s komentářem, a nelegální bez komentáře.) Ten nelegální se v jednom žďárském antikvariátu prodával za 5000 Kč. Nebyl ale prodán, protože byl ukraden. Této knize také hrozí, že vám ji někdo ukradne. A na černém trhu se také prodává za podobnou nebo i několikanásobnou  cenu. Je to díky poznámkám o telepatické špionáži a  telepatickém terorismu. Po knize jdou totiž likvidačně z tohoto důvodu tajné služby a zároveň toho využívají překupníci. Kniha má sice běžnou cenu, za kterou bylo pár kusů dáno do prodeje. Co se ale stalo s většinou nákladu? Že by to skoupil černý trh? Vždyť náklad má na černém trhu hodnotu asi dva a půl miliónu. Je to horké zboží. Doslova to mizí. Kdo to ale kupuje? Že by specializovaní zájemci, teroristé, tajní a překupníci, kteří mají na tyto kšefty čich? Třeba ale budete mít štěstí a dostanete ji za běžnou cenu. Protože se také už stalo, že někteří černí prodejci zjistili díky svým informátorům, že po nich jde policie a úřady. Asi už to bylo horké a tak to z bezpečnostních důvodů začali prodávat za běžnou cenu. Ale to víte. Poptávka zvedá cenu.

   Domnělý telepatický terorista a domělý zakladatel telepatického

„T-Fejsbuku“:          Ing. Džordž J.S.

Nakladatelství Mlhovina považuje výše uvedené jen za konspirační teorii a za věci v hlavě schizofrenika.

Jako vždy zbývá si odpovědět na otázky: Byla to blamáž autora? Výplod chorobného mozku? Nebo je to realita a pravdivé informace?               Kde je pravda?

Knihu kupujete na vlastní nebezpečí. Informace je nebezpečná věc. Toto všechno kdysi citoval v rozhlase spisovatel František Nepil i s datumem své smrti. Měl to z časoprostorového kotinua z intenetu v budoucnosti.

 

 

 

O ježdění a rodině Džordže

 

Džordž už se tehdy jako kluk toulal na kole po okolí Žďáru a klidně vedl kolo i po lese v době, kdy ježdění na kole nebylo tolik v kurzu jako teď. Se svým bráchou také jezdili na chalupu ve 30 km vzdáleném Strážku. Jezdili po ose Ostrov nad Oslavou, Bobrová, Moravec, Jemnice. (Odtud pochází Džordžova maminka Věra.) A Strážek. (Odtud byl zase tatínek.) Ten je vždy kontroloval tak, že pak ze Žďáru projel s maminkou okolo nich na Jawě 250. Auto neměli. Nejhorší byl kopec za Bobrovou. To už se slezlo z kol a šlo se pěšky. Přitom jsme se mohli kochat přírodou okolo. Nemusí se přitom svištět zběsile jak na elektrokole.

Strážkovskou chalupu postavil jejich Dědeček Tomáš. Ještě za Rakouska-Uherska se ve Vídni vyučil ševcovat. U dědy se zase vyučil tatínek. Pak ale stejně ještě vystudoval skoro vysokou ekonomickou. Měl všechny zkoušky až na politiku. (Politická ekonomie) Bylo to tak, že po jeho logických slovech na něj vyučující zařval: A ven! Vzdělání mu ale v práci uznávali. Pracoval v Bystřici ve spořitelně jako ředitel. Asi stylem velím si sám. Když v Bystřici zrušili spořitelnu, šla celá rodina za prací do Žďáru. Bydleli v bance ve služebním bytě. Bylo to vedle práce v bance spojeno se strážními obchůzkami.  Lanařili ho do KSČ. Po dohodě s rodinou si řekli, že to vezme jako ochranné zbarvení. Bylo po politických procesech, a kdo ví, co ještě mohli komunisté vyvádět. O ochranném zbarvení se nikde nezmiňoval. A na venek vypadal jako opravdový  komunista. Po roce 1968 byl ze strany vyškrknutý pro pasivitu. Tatínek říkal, že je to dobrý. Že je jen nepotřebný. Kdyby byl vyloučen, tak by byl už jejich nepřítel. Jen, že ho asi vyhodí z banky. Tatínek zašel tedy za ředitelem banky a řekl mu, že nebude čekat, až ho vyhodí a dává výpověď.  Půjde zpravovat boty. Prý to už má domluvené. U svého táty se vyučil ševcovat. A teď se to hodí. A také tátovi slíbil, že si to ševcování zkusí. Ale ředitel mu řekl: Ale Jirko, vždyť ty rozumíš ekonomice zemědělských družstev, jako nikdo jiný.  Tebe tu potřebujeme. Ševcování si nech na důchod. A tak se staral o zemědělská družstva. Pomáhal účetním dělat roční uzávěrky. A dělal i inspekce. A objížděl okres na motorce. Co všeho se dočkal od těch vládnoucích, je zachyceno v trezorovém filmu Vlci. Komunisté si to natočili jen pro sebe, jak mohou být tajně aktivní. Byla tam naše chalupa a ukazoval současně život tatínka a maminky. Film jim unikl z dohledu a vysílalo se to v televizi. Byla to nějaká záměna protože byl ohlášen přírodopisný film. Je zajímavé, že ty samé potíže měl pak i jeho syn a to už v daleké budoucnosti. Je to o švihnutých lidech u kormidla, kteří vládnou i tajnými složkami a o jejich záludném a zároveň tajném záškodnickém působení na obyčejné lidi. To je zase na www.pismák.cz  v ukázkách autorových děl. Takové Krimi. Ukazuje to nejen film Vlci, ale i jeden tajný díl seriálu Krok za krokem. V seriálu se také někde mluví o tomto našem Džordžovi. Odezva k tématu je i v seriálu Profesionálové. Ale nazpátek k tatínkovi. Ševcování si tatínek  zkusil skutečně až v důchodu. Mimochodem. Indigové dítě Babiš mi telepatiky kouká přes rameno a komentuje. Zkrátka pindá. Není to nic stresujícího a dohromady je to humorné povídání. Ještě z těch stresů musím vysekat mou ženu.  Pomozte mi. Asi bude na lince. Po tom, co tu blamáž dostal Rakušan elektronicky, (To víte, furt mě sleduje.), tak je z toho podělanej. Koukněte se do trenek. A Mistři zastavárny ještě něco humorného přidali. Holt měli všichni na ministerstvu vnitra průjem.

Jinak tatínkova žena Věra dala do rodiny dva syny. Protože, když je čekala, jedla hodně ořechů, tak měli chytré děti. Dva inženýry. Strojního (Firma Žďas.)  a elektro (Firma DEL)-- Dceřiná společnost Žďasu. Dříve Divize elektro. Nyní už  je společnost samostatná.

---